V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální profil pro děti, jiná počítá jen s dospělými. Jedna z karty pravidelně strhne 89 Kč, jiná 319 Kč. Jedna nepotěší HD rozlišením, druhá nadchne 4K s HDR. Vyzkoušeli jsme deset streamovacích služeb „videa na přání“, abyste mohli vybrat tu, co bude vyhovovat právě vám.
Starší čtenáři si nejspíše pamatují, že „pustit si večer nějaký nový film“ znamenalo obléknout se, dojít do videopůjčovny, najít chtěný titul na DVD nebo VHS, doma se na něj podívat a druhý den jej do půjčovny zase vrátit. V případě velkých trháků byly v půjčovně přítomné třeba dvě tři kopie filmu, ale pokud na snímek zrovna dostala chuť půlka sídliště, většina se musela spokojit s nějakou alternativou.
Ti mladší si zase vzpomenou, jak sledování filmu předcházelo hledání na různých sdílecích serverech a v torrentových katalozích, odkud bylo možné si nelegálně nahrané tituly stáhnout a na obrazovce počítače či později přes přehrávač v televizoru přehrát. Tedy pokud jste si omylem nestáhli chybně označený „kinorip“ v mizerné kvalitě nebo verzi s ruským či polským asynchronním dabingem. To pak bylo lepší jít brzo na kutě.
Dnes to zní jako středověk. Přímo v televizorech na vás totiž mohou čekat katalogy naplněné tisícovkami filmů a seriálů. Stačí kliknout tlačítkem na dálkovém ovladači. Mnohé služby navíc díla nabídnou v kvalitě nepříliš vzdálené té, ve které na nich pracovali filmaři ve studiu, a leckdy je doplní prostorovým zvukem Dolby Atmos, který ještě zdaleka není běžný ani v kinech.
