Znáte to. Otočíte kohoutkem a čekáte na teplou vodu. Čekáte dlouho. Váš architekt si asi myslel, že kdo má v kuchyni myčku nádobí, dřez má jen na ozdobu. Takže si nedělal starosti s délkou vodovodní trubky od kotle do kuchyně. A proto teď čekáte a v duchu počítáte. Co minuta, to šest litrů zbytečně odpouštěné vody. A k tomu propálená elektřina či plyn - podle toho, jaký systém je v domě. Když to uděláte pětkrát denně, zaplatíte měsíčně jen za to, že někdo nedomyslel to, co měl, téměř padesátikorunu.
Jsou situace, kdy skutečně nelze úsporně vyprojektovat ohřev teplé užitkové vody tak, aby nedocházelo ke ztrátám, například někdy u rekonstrukcí domu. Pak by však mělo nastoupit řešení, které počítá s ohřevem vody přímo v místě odběru.
Průtokové ohřívače potřebují silné pojistky
Výrobci elektrických ohřívačů vody (mezi nejznámější patří například AEG, Stiebel Eltron, Mora, Eta, Družstevní závody Dražice, Tatramat či Mirava) nabízejí dvojí řešení. Buď je možné nainstalovat malý průtokový ohřívač vody, nebo se pod umyvadlo či dřez namontuje malý zásobníček vody. "Použití průtokových ohřívačů má svá pravidla a každý se nehodí kamkoliv," upozorňuje Milan Poláček z firmy AEG. "Například malý ohřívač vody o výkonu 3 kW, což je zhruba výkon žehličky a mikrovlnné trouby dohromady, ohřeje asi jeden a půl litru vody za minutu na 40 °C," vypočítává Milan Poláček. To je vhodné jenom tam, kde se počítá jen s občasným použitím, například na chatě nebo v dílně (běžně proteče plně otevřenou baterií asi šest litrů za minutu). Proud se rozprašuje perlátorem zabudovaným do baterie. Tento efekt sice vypadá pěkně, ale lépe si ruce neumyjete. Pokud by chtěl někdo použít průtokový ohřívač skutečně jako plnohodnotný zdroj teplé vody, musel by volit výkony od 12 kW výš. To však běžný domovní rozvaděč nezvládá (příkonu 18 kW odpovídá zatížení třikrát 27 ampér, běžná hodnota hlavního jističe pro rodinný domek bývá 3 x 25 ampér). Tyto ohřívače už bývají připojené do tří fází, i tak je jejich příkon tak obrovský, že v některých oblastech nemusí být elektrické rozvody schopné takovýto výkon dodat. Proto je třeba se nejdříve ptát u místního elektrorozvodného podniku, zda by instalaci ohřívače povolil.
Tlakový, nebo beztlakový
S menším příkonem se počítá u zásobníkových ohřívačů neboli bojlerů. Rozdělují se do dvou skupin - na tlakové a beztlakové. Tlakové bývají určené pro takzvaný centrální ohřev vody. To znamená, že bojler je buď ve sklepě domku nebo třeba v koupelně bytu a teplá voda se z něj rozvádí do všech odběrných míst. Většinou mívají větší objem, 50 litrů a více. Ceny obvykle začínají na částkách kolem pěti tisíc korun a mírně se zvyšují s objemem nádoby. Beztlakové zásobníky bývají určené pro montáž pod umyvadlo nebo pod dřez, k mání jsou i varianty s horním provedením. Mívají menší objem, obvykle pět až patnáct litrů. "Pětilitrový zásobník, který má nastavenou teplotu vody na 65 °C, připraví 10 litrů vody s teplotou 40 °C, což je na umytí rukou postačující," říká Milan Poláček. Upozorňuje také na to, že u těchto ohřívačů se používají takzvané beztlakové baterie. Ty vpouštějí do přístroje jen tolik vody, kolik se v tom samém okamžiku upouští. "Už jsem zažil, že toto pravidlo instalatér nedodržel a tlak vody v potrubí bojler zničil," upozorňuje. Cena malých zásobníků začíná zhruba na třech tisících korunách, zapínají se šňůrou do zásuvky a mívají příkon kolem 2 kW. "Tam, kde je centrální zdroj tepla příliš vzdálený od odběrního místa, se skutečně může malý zasobník vyplatit," uvádí Jiří Sommer z Pražské energetiky. Tato organizace právě v těchto dnech otevřela ve své poradenském středisku výstavu zařízení pro ohřev teplé užitkové vody, kde budou zastoupené přístroje nejznámějších firem. V praxi bude možné ověřit si, jak silný proud vody poskytují jednotlivé druhy ohřívačů, a poradit s o nejoptimálnějším řešení ohřevu.
KOMBINOVANÝM OHŘEVEM SE UŠETŘÍ
V domech, kde se topí v uhelných kotlech, se většinou k ohřevu užitkové vody používá kombinovaného bojleru. V topné sezoně se voda ohřívá zbytkovým teplem z takzvané zpátečky radiátorů. Mimo sezonu se pak voda ohřívá elektricky. Toto řešení je možné výhodně použít i tam, kde si do krbu zabudují výměník tepla, takže ani trocha energie nepřijde nazmar.
Jsou situace, kdy skutečně nelze úsporně vyprojektovat ohřev teplé užitkové vody tak, aby nedocházelo ke ztrátám, například někdy u rekonstrukcí domu. Pak by však mělo nastoupit řešení, které počítá s ohřevem vody přímo v místě odběru.
Průtokové ohřívače potřebují silné pojistky
Výrobci elektrických ohřívačů vody (mezi nejznámější patří například AEG, Stiebel Eltron, Mora, Eta, Družstevní závody Dražice, Tatramat či Mirava) nabízejí dvojí řešení. Buď je možné nainstalovat malý průtokový ohřívač vody, nebo se pod umyvadlo či dřez namontuje malý zásobníček vody. "Použití průtokových ohřívačů má svá pravidla a každý se nehodí kamkoliv," upozorňuje Milan Poláček z firmy AEG. "Například malý ohřívač vody o výkonu 3 kW, což je zhruba výkon žehličky a mikrovlnné trouby dohromady, ohřeje asi jeden a půl litru vody za minutu na 40 °C," vypočítává Milan Poláček. To je vhodné jenom tam, kde se počítá jen s občasným použitím, například na chatě nebo v dílně (běžně proteče plně otevřenou baterií asi šest litrů za minutu). Proud se rozprašuje perlátorem zabudovaným do baterie. Tento efekt sice vypadá pěkně, ale lépe si ruce neumyjete. Pokud by chtěl někdo použít průtokový ohřívač skutečně jako plnohodnotný zdroj teplé vody, musel by volit výkony od 12 kW výš. To však běžný domovní rozvaděč nezvládá (příkonu 18 kW odpovídá zatížení třikrát 27 ampér, běžná hodnota hlavního jističe pro rodinný domek bývá 3 x 25 ampér). Tyto ohřívače už bývají připojené do tří fází, i tak je jejich příkon tak obrovský, že v některých oblastech nemusí být elektrické rozvody schopné takovýto výkon dodat. Proto je třeba se nejdříve ptát u místního elektrorozvodného podniku, zda by instalaci ohřívače povolil.
Tlakový, nebo beztlakový
S menším příkonem se počítá u zásobníkových ohřívačů neboli bojlerů. Rozdělují se do dvou skupin - na tlakové a beztlakové. Tlakové bývají určené pro takzvaný centrální ohřev vody. To znamená, že bojler je buď ve sklepě domku nebo třeba v koupelně bytu a teplá voda se z něj rozvádí do všech odběrných míst. Většinou mívají větší objem, 50 litrů a více. Ceny obvykle začínají na částkách kolem pěti tisíc korun a mírně se zvyšují s objemem nádoby. Beztlakové zásobníky bývají určené pro montáž pod umyvadlo nebo pod dřez, k mání jsou i varianty s horním provedením. Mívají menší objem, obvykle pět až patnáct litrů. "Pětilitrový zásobník, který má nastavenou teplotu vody na 65 °C, připraví 10 litrů vody s teplotou 40 °C, což je na umytí rukou postačující," říká Milan Poláček. Upozorňuje také na to, že u těchto ohřívačů se používají takzvané beztlakové baterie. Ty vpouštějí do přístroje jen tolik vody, kolik se v tom samém okamžiku upouští. "Už jsem zažil, že toto pravidlo instalatér nedodržel a tlak vody v potrubí bojler zničil," upozorňuje. Cena malých zásobníků začíná zhruba na třech tisících korunách, zapínají se šňůrou do zásuvky a mívají příkon kolem 2 kW. "Tam, kde je centrální zdroj tepla příliš vzdálený od odběrního místa, se skutečně může malý zasobník vyplatit," uvádí Jiří Sommer z Pražské energetiky. Tato organizace právě v těchto dnech otevřela ve své poradenském středisku výstavu zařízení pro ohřev teplé užitkové vody, kde budou zastoupené přístroje nejznámějších firem. V praxi bude možné ověřit si, jak silný proud vody poskytují jednotlivé druhy ohřívačů, a poradit s o nejoptimálnějším řešení ohřevu.
KOMBINOVANÝM OHŘEVEM SE UŠETŘÍ
V domech, kde se topí v uhelných kotlech, se většinou k ohřevu užitkové vody používá kombinovaného bojleru. V topné sezoně se voda ohřívá zbytkovým teplem z takzvané zpátečky radiátorů. Mimo sezonu se pak voda ohřívá elektricky. Toto řešení je možné výhodně použít i tam, kde si do krbu zabudují výměník tepla, takže ani trocha energie nepřijde nazmar.
