"Nejvíce záleží na vedoucích zájezdu. Pokud kolem sebe šíří pohodu, bývají všichni spokojeni," je přesvědčena Eva Malíková, která na komerční týdenní vodácké zájezdy jezdí už dvacet let.
"Zda bude vodácký výlet dobře vedený, poznám během prvního půldne." Podle ní totiž správný vedoucí tuto dobu věnuje krátkému připomenutí bezpečnostních pravidel, a hlavně výcviku na tekoucí vodě. Každý by si měl vyzkoušet nejen pádlovat a sjet jez, ale také převrátit se a potom chytit zavazadla, pádlo a vylít loď.
"Každý vodák má mít při výcviku i během samotného sjíždění řeky plovací vestu," připomíná zkušený vodák a záchranář Karel Škranc. "Na divoké vodě hrozí vodákům po zvrhnutí, že je stáhne proud, na širokých přehradách zase nemusí mít sílu na doplavání ke břehu." Podobné zkušenosti vyplynuly i z letošního testu německé spotřebitelské nadace Warentest, která vyslala několik svých členů na kanoistické výlety na řeky Altmühl a Lahn, obtížností srovnatelné s některými prudšími úseky na Sázavě, Otavě či Lužnici, a na klidné vody Meklenburska.
Všichni účastníci byli sice vybaveni plovacími vestami, ale ochranné přilby, mapy, vybavení pro první pomoc a materiál pro opravy nebyly vždy k dispozici. Na Lahnu dokonce pořadatel zájezdu nevezl náhradní pádlo, a tak jeden z účastníků, který ho ztratil, dočasně zahálel.
Zasvěcení do tajů ovládání lodi a bezpečnosti na vodě sahalo od zcela nedostatečného, sotva pětiminutového kursu až po rozsáhlý nácvik na suchu i na vodě. O kvalitě kanceláře již předem vypovídají katalogy. Nabídky bývají často nepřehledné a strohé. Ponechávají klienty v nejistotě o tom, co musí mít s sebou. "Někdy si mohu vzít jen kartáček na zuby a trochu peněz na pivo, jindy balím tábornické vybavení včetně stanu, spacího pytle a ešusu," říká častý účastník zájezdů na tuzemské a rakouské řeky Zdeněk Poláček.
"Potřebná byla někdy jídelní souprava, jindy nikoli. Někdy nebylo zcela jasné,jak se bude jíst. Zda hromadně,v restauracích při řece, nebo každý sám a za své," vypočítávali zdánlivé banality účastníci německého testu vodáckých cestovních kanceláří. Důležitou otázkou, kterou by si měli před zájezdem klienti položit, je i pojištění. Někdy bývá v ceně, jindy jde jen o obyčejné cestovní pojištění a někdy si ho musí platit účastník úplně sám.
Orientační ceny
Nová kánoe, pádla, vesty: 10 000 Kč
Zachovalé bazarové vybavení: 6-7000 Kč
Týdenní půjčovné: 2000 Kč (+ 8 Kč/km za dopravu)
Týdenní vodácký zájezd: 1500-3500 Kč
Zkušenosti z českých a moravských řek
Co je běžné
* každodenní stavění a bourání stanů
* vaření na ohni či na přenosném vařiči
* hluk na tábořištích až do pozdní noci
* povinnost mít plovací vestu pro začátečníky a děti
* rozdávání plánků jezů a peřejí ještě před vyplutím
Čemu se vyhnout
* spaní načerno v lesích či na loukách
* frekventovaným řekám o prázdninách (Vltava, Ohře, Sázava, Lužnice, Otava)
* sporům ve skupině anebo s vedoucím zájezdu
"Zda bude vodácký výlet dobře vedený, poznám během prvního půldne." Podle ní totiž správný vedoucí tuto dobu věnuje krátkému připomenutí bezpečnostních pravidel, a hlavně výcviku na tekoucí vodě. Každý by si měl vyzkoušet nejen pádlovat a sjet jez, ale také převrátit se a potom chytit zavazadla, pádlo a vylít loď.
"Každý vodák má mít při výcviku i během samotného sjíždění řeky plovací vestu," připomíná zkušený vodák a záchranář Karel Škranc. "Na divoké vodě hrozí vodákům po zvrhnutí, že je stáhne proud, na širokých přehradách zase nemusí mít sílu na doplavání ke břehu." Podobné zkušenosti vyplynuly i z letošního testu německé spotřebitelské nadace Warentest, která vyslala několik svých členů na kanoistické výlety na řeky Altmühl a Lahn, obtížností srovnatelné s některými prudšími úseky na Sázavě, Otavě či Lužnici, a na klidné vody Meklenburska.
Všichni účastníci byli sice vybaveni plovacími vestami, ale ochranné přilby, mapy, vybavení pro první pomoc a materiál pro opravy nebyly vždy k dispozici. Na Lahnu dokonce pořadatel zájezdu nevezl náhradní pádlo, a tak jeden z účastníků, který ho ztratil, dočasně zahálel.
Zasvěcení do tajů ovládání lodi a bezpečnosti na vodě sahalo od zcela nedostatečného, sotva pětiminutového kursu až po rozsáhlý nácvik na suchu i na vodě. O kvalitě kanceláře již předem vypovídají katalogy. Nabídky bývají často nepřehledné a strohé. Ponechávají klienty v nejistotě o tom, co musí mít s sebou. "Někdy si mohu vzít jen kartáček na zuby a trochu peněz na pivo, jindy balím tábornické vybavení včetně stanu, spacího pytle a ešusu," říká častý účastník zájezdů na tuzemské a rakouské řeky Zdeněk Poláček.
"Potřebná byla někdy jídelní souprava, jindy nikoli. Někdy nebylo zcela jasné,jak se bude jíst. Zda hromadně,v restauracích při řece, nebo každý sám a za své," vypočítávali zdánlivé banality účastníci německého testu vodáckých cestovních kanceláří. Důležitou otázkou, kterou by si měli před zájezdem klienti položit, je i pojištění. Někdy bývá v ceně, jindy jde jen o obyčejné cestovní pojištění a někdy si ho musí platit účastník úplně sám.
Orientační ceny
Nová kánoe, pádla, vesty: 10 000 Kč
Zachovalé bazarové vybavení: 6-7000 Kč
Týdenní půjčovné: 2000 Kč (+ 8 Kč/km za dopravu)
Týdenní vodácký zájezd: 1500-3500 Kč
Zkušenosti z českých a moravských řek
Co je běžné
* každodenní stavění a bourání stanů
* vaření na ohni či na přenosném vařiči
* hluk na tábořištích až do pozdní noci
* povinnost mít plovací vestu pro začátečníky a děti
* rozdávání plánků jezů a peřejí ještě před vyplutím
Čemu se vyhnout
* spaní načerno v lesích či na loukách
* frekventovaným řekám o prázdninách (Vltava, Ohře, Sázava, Lužnice, Otava)
* sporům ve skupině anebo s vedoucím zájezdu
