Rozumný investor by měl myslet také na zadní kolečka, protože průměrný věk se prodlužuje, důchodců je čím dál víc a o reformě penzijního systému se zatím hlavně mluví. Penzijní připojištění je výhodné hlavně pro starší lidi nad 40 let, pro které se v blízké budoucnosti stane odchod do penze aktuální. Jeho nevýhodou je dlouhodobé vázání peněz s možností jejich výběru až při odchodu do starobního důchodu. "Vnitřní výnosové procento penzijního připojištění s časem klesá, proto není příliš vhodné pro mladé lidi, " říká Zdeněk Hába. Penzijní připojištění je v podstatě normální spoření. Na rozdíl od banky se ukládané peníze zhodnocují vlastně dvakrát. Poprvé státním příspěvkem a podruhé díky výnosům penzijního fondu. Státní příspěvek se pohybuje od 50 do 150 korun měsíčně. Ten nejvyšší čeká na klienty, kteří ze svého spoří nejméně 500 korun měsíčně. Vložená pětistovka pak díky státnímu příspěvku naroste na 650 korun a ještě se zhodnotí podle hospodaření fondu. Fondy zhodnocují příspěvky klientů obvykle o šest až deset procent. Od počátku tohoto roku lze odepisovat naspořené částky také z daňového základu. Tato výhoda se vztahuje na částky vyšší než pět set korun a horní hranice je stanovena na 1500 korun. Pro klienty, kteří mají nízkou nebo nulovou daň z příjmu je nevýhodné spořit více než 500 korun měsíčně (6000 ročně). Ten, kdo bude každý měsíc poukazovat penzijnímu fondu 1500 korun, odečte z daňového základu celkem 12 000 korun. Spořit nad tuto částku se nevyplatí. Rizikem investování do penzijních fondů jsou nepojištěné vklady. Přestože mantinely, ve kterých se penzijní fondy pohybují, jsou pevně dány zákonem a nad jejich hospodařením bdí státní dozor, některé fondy už zkrachovaly. O to důležitější je fond správně vybrat. Při výběru by mělo klienta zajímat, kdo fond spravuje a jaké jsou jeho hospodářské výsledky v delší časové řadě. Pozor - nabídka extrémně vysokého zhodnocení vkladů je vždycky trochu podezřelá.
25. července 2000
