Některé společnosti mají pevně daný poplatek za jeden obchod, bez ohledu na objem investice. U jiných je závislý na počtu kupovaných nebo prodávaných cenných papírů.
Drobní investoři mohou využít například služeb společnosti J&T Securities. Ta má ojedinělou konstrukci poplatků, které jsou výhodné pro velmi nízké investice. Klienti zaplatí při podání obchodního pokynu devět centů za jednu nakupovanou nebo prodávanou akcii.
Když nakoupí třeba dvacet pět akcií za čtyřicet dolarů, tedy s celkovou cenou tisíc dolarů, zaplatí 2,25 dolaru poplatek. "Pokyn klienta může přitom obsahovat cenné papíry různých emitentů," vysvětluje zástupce společnosti Roman Kocián.
Pracovník firmy přitom může sdělit některé základní informace o současné situaci na daném trhu. Výhodnost tohoto způsobu výpočtu poplatků končí u počtu zhruba 240 kusů cenných papírů na jeden obchod - pak už mohou vyjít levněji nákupy přes společnosti, které si účtují stejný poplatek na jeden obchod bez ohledu na počet cenných papírů.
Investorům s nižší investovanou částkou vychází cenově vstříc také společnost BBG Finance. Minimální investice je sice stanovena na dvacet tisíc korun, ale poplatek dosahuje maximálně 1,9 procenta. Za investovaných tisíc dolarů tak klient zaplatí devatenáct dolarů.
Příznivých cen se dá dosáhnout při investicích přes internet. "Internetový" klient například společnosti Online Investor zaplatí za jeden obchod necelé čtyřiadvacet dolarů. Zájemce o tuto službu si musí uvědomit, že výběr investic je plně na něm - žádnou radu makléře totiž nedostane.
Podobně je na tom člověk, který investuje prostřednictvím internetu přes společnost Fio. Za každý obchod přitom zaplatí necelých osmnáct dolarů.
Náročnější klienti mohou využít například služeb Commerzbank. Zájemce musí s tou to bankou investovat minimální jeden milion korun. Pracovník banky s ním podrobně probere jeho představu o složení portfolia. Je na klientovi, jestli bude jednotlivých nákupech a prodejích rozhodovat sám, nebo jestli dá na radu pracovníka banky.
Člověk, který se chce investicím v Americe věnovat aktivně. potřebuje vybavení pro stálý přísun informací a pro co nejrychlejší přístup na daný trh. "Klient naší společnosti platí za využívání obchodního softwaru a dat v reálném čase od jednoho sta do tří set dolarů měsíčně podle typu konfigurace," říká Luboš Merta, zástupce americké společnosti RML Trading.
Uživatel pak vidí na obrazovce svého počítače aktuální situaci na daném trhu a v případě vhodné konfigurace i zprávy o společnostech. Za každý obchodní pokyn, zadaný prostřednictvím internetového systému této firmy, zaplatí necelých patnáct dolarů.
V případě obchodů na burze v New Yorku nebo na burze AMEX k této částce připlatí ještě jeden cent za každou akcii.
Podobný servis nabízí i služba PROFI od společnosti Böhm & partner. "Klient vstupuje přímo na trh a vidí velikost nabídky i poptávky s odezvou v řádu zlomků vteřin," uvádí zástupce společnosti Milan Krupár.
Poplatek je necelých osmnáct dolarů za jeden obchodní pokyn plus až jeden dolar za obchod či akcii. Při prodeji cenných papírů se také platí m tisíciny procenta z objemu obchodu. Měsíční poplatek za využívání systému je 125 dolarů, tedy necelých pět tisíc korun.
Výhodou internetu bývá rychlost
Uzavře-li zájemce o americké cenné papíry patřičnou smlouvu, může zadávat obchodní pokyny z klávesnice svého počítače. Výhodou internetového obchodování může být rychlost.
Je však třeba vědět, jakým způsobem je pokyn k nákupu či prodeji cenných papírů vyřízen. Internetovým obchodováním může někdo nazvat zaslání pokynu k prodeji emailem českému zprostředkovateli, který po půlhodině zprávu předá dál.
Naproti tomu například již zmíněné služby PROFI od společností Böhm & partner a systém společnosti RML Trading umožňují téměř okamžité zaslání objednávky či nabídky cenných papírů na trh.
"V reálu se obchodní pokyn dostane do nabídky na americkém trhu v řádu sekund," uvádí Luboš Merta.
Během několika sekund se objednávky či nabídky dostanou na americký trh i při využití jednodušších internetových systémů, které bývají nabízeny bez paušálních poplatků.
Obecnou nevýhodou internetového obchodování jsou někdy paušální poplatky. Klienta může internetový přístup na americké trhy přijít i na více než deset tisíc korun měsíčně.
Správa portfolia ušetří starosti
Většina lidí se burzovními obchody nezabývá profesionálně. Pro ty, kdo nechtějí sami rozhodovat o tom, jaké akcie nakoupit a jaké prodat, je vhodné využít služeb správy portfolia.
V takovém případě klient jen složí své úspory na daný účet a platí vybrané firmě, která správu portfolia nabízí, poplatky. Společnost sama rozhoduje o tom, do jakých investic tyto peníze rozloží - tedy, jaké sestaví portfolio.
Společnosti mají pevně stanoveny minimální částky, které musí klient pro takový účel mít. Jejich výše se pohybuje většinou od jednoho sta tisíc do jednoho milionu korun.
Ale ani ten, kdo nemá sto tisíc korun; a přesto touží po "americkém portfoliu", není bez šance. "Správu portfolia cenných papírů z USA nabízíme už od padesáti tisíc korun," říká Petr Bartoň ze společnosti Afin Brokers.
Nevýhodou portfolií s nízkým objemem prostředků jsou poplatky, které se při obchodování s malými objemy prostředků hůře "ztratí", a také větší omezení ohledně počtu společností, jejichž cenné papíry klient nakoupí. Proto je výhodnější investovat spíše vyšší částky.
Například společnosti Private Investors a Renesance Capital Invest spravují klientům portfolia od sto tisíc korun. Vyšší částku, konkrétně alespoň půl milionu korun, požaduje například BBG Finance.
Pro dostatečně majetné klienty je určena kupříkladu nabídka Commerzbank. Ta má stanovenu minimální výši pro správu majetku na sto tisíc německých marek. Pracovníci banky sami rozhodují o investicích - včetně jejich teritoriálního vymezení. Chce-li klient blíže určit například zemi, kde mají být investice umístěny, musí dát ke správě částku jeden milion marek.
Výpočet poplatků může rozhodnout
Poplatky za správu portfolia bývají stanoveny jako procento z objemu spravovaných prostředků nebo jako podíl na dosaženém výnosu a poplatky za jednotlivé transakce s cennými papíry z portfolia.
V prvním případě je rizikem skutečnost, že i když se nedosáhne žádného výnosu, klient musí platit předem stanovený poplatek. Proto je dobré na takovýto systém přistoupit jen v případě kvalitní společnosti, která má tradici a která portfolia svých klientů pravidelně dobře zhodnocuje.
Druhý systém se zdá obecně výhodnější, ale pozor: neseriózní obchodníci by mohli provádět zbytečně velké množství jednotlivých transakcí, za které klient platí poplatky.
Pak by mohl celkově za správu svých peněz zaplatit o hodně více, než je při daném výnosu nutné. Některé firmy si provizi ze zisku počítají jen v případě, když výnos přesáhne dopředu stanovenou míru - například výnos vládních dluhopisů.
Avšak i zde existují rozdíly v počítání provize. Účtovat se totiž může například patnáct procent z celého výnosu, jestliže přesáhne stanovenou míru, nebo jen z té části výnosu, která tuto míru přesáhne.
Ani Amerika není bez rizika
Před pády cen akcií není ochráněna ani prosperující Amerika s akciemi internetových a jiných technologických společností.
O tom se mohli přesvědčit mnozí investoři na jaře letošního roku, kdy na americkém trhu NASDAQ, na kterém se obchoduje s akciemi společností podnikajících v oboru vyspělých technologií, došlo k poklesu cen o více než třicet procent.
Pro začínající investory je vhodné uzavřít smlouvu o správě portfolia. Jestliže chce člověk investovat méně, než kolik vyžadují obchodníci s cennými papíry pro správu portfolia a v akciích se moc nevyzná, měl by využít služeb takové firmy, která mu při nákupu jednotlivých akcií poskytne základní informace a rady.
