Kontrolovat tašky v obchodech nemohou prodavači ani ochranka

Velké samoobsluhy a supermarkety jsou ideálním místem pro nepoctivce, kteří se chtějí bezplatně obohatit. Bohužel na to doplácejí i poctiví zákazníci, neboť nejčastější obranou, kterou obchodníci používají proti zlodějům v prodejnách, bývají namátkové kontroly tašek a košíků se zbožím. Klasický případ popsala ve svém dopise Iveta Tomečková ze Šternberka. "Jeden ze zákazníků místního supermarketu si vybral různé zboží, odešel k pokladně a po zaplacení si zboží začal skládat z vozíku do své nákupní tašky. V té chvíli jej vedoucí supermarketu požádala o předložení jeho tašky k nahlédnutí, neboť prý potřebuje zjistit, zda pokladní namarkovala veškeré nakoupené zboží. Když to odmítl s tím, že nemá čas, a chtěl odejít, požádala vedoucí člena ochranky, aby zákazníka zadržel," napsala Iveta Tomečková.

Kontrolovat může jen policista

Přestože jsou namátkové kontroly tašek či zadržování zákazníků, kteří nechtějí ukázat jejich obsah, v mnohých obchodech běžné, náš právní řád je nedovoluje. Osobní věci může kontrolovat pouze policie, ale nikoli prodavači, pokladní nebo jiní zaměstnanci prodejny. Nemohou to dělat ani tehdy, visí-li v prodejně u vchodu cedule upozorňující zákazníky, že se svým nákupem dobrovolně zavazují k prohlídce. "Po zaplacení již patří zboží zákazníkovi a zaměstnanci prodejny nemají právo ho kontrolovat," potvrzuje právnička České obchodní inspekce Vladimíra Brádlová. Podle ní by byla namátková kontrola nákupu možná pouze tehdy, kdyby s tím zákazník souhlasil.

Ochranka může jen hlídat

Kontrolovat nákupní tašku zákazníka bez jeho souhlasu, nebo dokonce zjišťovat jeho totožnost nemají ani pracovníci bezpečnostních agentur. "Člen ochranky může mít sebekrásnější uniformu a být ověnčený sebevíce zbraněmi, ale nemá více práv než kdokoli jiný v prodejně," tvrdí pražský právník Prokop Ječný. Jestliže tedy zajímá uniformovaného svalovce obsah zákazníkovy tašky, nesmí se hned ohánět pistolí a zastrašovat jej. Mnohdy vylekaného zákazníka by měl naopak upozornit, že předložení nákupní tašky není jeho povinností a může se dobrovolně rozhodnout, zda chce pracovníkovi bezpečnostní agentury ukázat, kolik rohlíků a másla má ve své nákupní tašce.

Nákupy v Makru mají jiná pravidla

V některých typech obchodů jsou kontroly běžné a legální. Příkladem jsou prodejny Makro, v nichž musí každý zákazník absolvovat po zaplacení ještě výstupní kontrolu svého nákupu. "V Makru je to jiné než v klasických obchodech, neboť našimi zákazníky jsou podnikatelé a jejich nákupy se řídí jinými zákony," vysvětluje právník Prokop Ječný. Zatímco v klasických obchodech platí Občanský zákoník a zboží patří zákazníkovi od okamžiku, kdy je zaplatí, v Makru je to podle Obchodního zákoníku až po absolvování výstupní kontroly. Do té doby je zboží majetkem prodejce, a jeho pracovníci tedy mají právo kontrolovat, co si podnikatelé odvážejí ve vozících.

Zadržet zloděje může každý

Obchodníci i ochranka nejsou proti nepoctivým zákazníkům zcela bezbranní. Mají-li důvodné podezření, že zákazník něco ukradl, mohou jej zadržet a přivolat policii. To však může udělat i kdokoli jiný. Až do příjezdu policistů však stále nemusí zadržený člověk sdělovat komukoli své jméno či ukazovat obsah kapes a nákupní tašky. "Policistům trvá příjezd dost dlouho na to, abychom mohli zloděje v prodejně udržet," postěžoval si před časem jednatel společnosti Rossmann Marcel Kennedy. Přetahování s podezřelým zákazníkem, který nehodlá trávit čas čekáním na policisty, však není vždy nutné. "Někdy mohou být dostatečným důkazem krádeže záznamy kamer umístěných v prodejně," nabízí jedno z možných řešení právník Prokop Ječný. Každé zadržení, byť podezřelého zákazníka, nebo jeho obvinění z krádeže by měli v prodejně pečlivě zvažovat. Ukáže-li se později, že bylo bezdůvodné a neoprávněné, může se poškozený bránit například žalobou na ochranu osobnosti a žádat náhradu ušlého zisku způsobeného zdržením v prodejně. Při bezdůvodném obvinění z krádeže může také obvinit pracovníka prodejny z urážky na cti.