Dvakrát jsme narazili na pivo s prošlou zárukou. Do testu jsme ale zařadili jen piva, která měla před sebou ještě alespoň polovinu své záruční doby.
Hodnocení nealko piv je hodně náročné, proto jsme velmi pečlivě vybírali komisi hodnotitelů. Tentokrát jsme do ní pozvali i výrobce a dovozce hodnocených piv.
Degustace proběhla v Ústavu kvasné chemie a bioinženýrství Vysoké školy chemickotechnologické v Praze.
Hodnotilo se anonymně, degustátoři nevěděli, jaké pivo mají právě před sebou, věděli jediné - že hodnotí nealkoholická piva. Vzorky vychlazené na 8,5 °C dostávali postupně ve sklenicích anonymně pod pořadovými čísly. Kromě sklenic s hodnocenými pivy a protokolů měl každý před sebou na stole talíř se šunkou, sýrem a bílým pečivem. Říká se tomu degustační sousto a při odborném senzorickém hodnocení je povinné. Má za úkol setřít chuť po předchozím vzorku.
Hodnocení probíhalo podle metodiky Evropské pivovarské konvence (EBC). Účelem je co nejpřesněji popsat charakteristiku piva a pak známkami od 1 do 9 ohodnotit celkový subjektivní dojem.
Profesionál musí co nejpřesněji popsat, jaké pivo je (jakou má vůni, plnost, říz, hořkost) a co mu na něm vadí (musí definovat cizí vůně a chutě). Není to nic jednoduchého. V pivu se vyskytuje 120 až 140 cizích příchutí, těch hlavních, které by měli být degustátoři schopni odhalit, je asi dvacet. V laboratoři Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze pak měřili obsah alkoholu, extrakt původní mladiny a obsah hořkých látek.