Jak je Nissan Sunny vzhledem nenápadný, tak si každý neuvědomuje, že je nejrozšířenějším reprezentantem japonské značky na tuzemských silnicích. Nepyšní se sice třeba mimořádnými jízdními vlastnostmi své vyspělejší sestry Primery, leč uchovává si to hlavní, co průměrného motoristu zajímá: je kvalitní, nenáročný a minimálně poruchový. Jen v nejmladší věkové kategorii vozů do tří let v hodnocení spolehlivosti v konkurenci současných aut klesl ve statistikách německého TÜV do podprůměru. S přibývajícími roky provozu však v žebříčcích stoupá výš a výš, například mezi jedenáctiletými automobily už je v nejužší pětičlenné špičce nejlepších. Právě tato okolnost Sunny pasuje do pozice atraktivního zboží pro zájemce o ojetinu.
Nissan Sunny se na zdejších silnicích vyskytuje ve třech generacích a s benzinovými motory 1,4 litru a 1,6 litru nechybějí ani dvoulitry i v šestnáctiventilovém provedení, někdy i s turbem. Zmíněné benzinové agregáty ve výrobě skončily s nástupem Almery v roce 1995, ovšem dvoulitrový diesel, s nímž Sunny jezdí se spotřebou od čtyř a půl do sedmi litrů nafty, je s drobnými konstrukčními změnami v programu firmy dodnes. V paletě karoserií je tří- i pětidveřový hatchback, čtyřdveřový sedan, pětidveřové kombi i méně obvyklé kupé. Jako nejvhodnější ke koupi odborníci doporučují pětidveřovou variantu s dieselem, pokud samozřejmě není vysloužilý, případně benzinovou verzi 1,6.
Ze statistik TÜV plyne, že dvanáctiletá a starší auta zmíněného typu už začínají mít nadprůměrně korodované nosné díly karoserie. Za zájem tedy stojí vozy od generační výměny v roce 1986, kdy se značně a v předstihu před nejedním konkurentem zlepšila také antikorozní ochrana. Takové vozy lze koupit za částky už od čtyřceti, padesáti tisíc korun, zatímco Nissan Sunny z přelomu osmdesátých a devadesátých let se cenou pohybuje kolem stotisícové hranice. Nejnovější auta zpravidla na trhu nepřekročí dvousettisícovou mez, byť mají vynikající diesel či nejvýkonnější benzinový motor a bohaté vybavení včetně ABS a klimatizace.
Nepříliš významné, leč jisté potíže zjišťují technici v účinnosti provozních brzd, naopak brzdové vedení a hadičky patří k aktivům. Skutečnou bolestí však jsou výfuky, které korodují či praskají. Totéž lze říci o poruchovosti koncových světel a zadních směrovek. Na poněkud složitější zadní nápravě se také zvláště při provozu na horších silnicích opotřebovávají kloubky, což se projevuje nepříliš zřetelným klepáním.
JAN ČECH
16. listopadu 1998 15:10
