TELEKOMUNIKACE NESOU SLUŠNÉ ZISKY
Proč takový kolotoč okolo telekomunikačních firem? Jsou velmi výdělečné. Monopolní provozovatel pevných telefonů Český Telecom vydělal podle odhadů loni zhruba šest miliard korun, České Radiokomunikace přibližně půl miliardy korun.
Konkurence si taky chce přijít na své. Řada firem si již potichu připravuje pozice na dobu, kdy padnou bariéry.
"Je to takový klid před bouří. Na vybraných trasách se budují optické kabely, připravují se napojení na kabelové televize a vše probíhá zvláštním způsobem. Nikdo vlastně pořádně neví, kdo to dělá," říká šéf Asociace telekomunikačních provozovatelů Svatoslav Novák.
Jiní už o sobě naopak dávají vědět. Nejznámější jména jsou Contactel s Aliatelem, jenž následoval třeba plynárenský Transgas a založil dceřinou společnost pro telekomunikace, nebo nadnárodní GTS, které buduje transevropskou telekomunikační síť a představilo v tuzemsku nový projekt.
ČESKÝ TELECOM A PÁD MONOPOLU
Otevření trhu bylo ve všech evropských zemích vždy největší výzvou pro bývalé monopolní operátory, kteří se většinou museli smířit s velkým odlivem zákazníků.
I přesto si většina z nich udržela dominantní postavení na trhu a ovládá většinou přibližně šedesát procent. Tuzemská ztráta monopolu má ovšem ještě jeden háček. Stát vlastní v Českém Telecomu majoritu a chce se jí co nejvýhodněji zbavit.
Čím pevnější pozici bude mít Telecom na trhu, tím lepší bude cena. O to více zbohatne státní kasa a politici budou moci slavit. Proto se v telekomunikačním zákoně objevila ještě dvouletá lhůta na zavádění volby jiného operátora, která vlastně zachovává monopol, protože konkurenci k zákazníkům nepustí.
KONKURENTI ODMÍTAJÍ ODKLAD LIBERALIZACE
Budoucím konkurentům Českého Telecomu se dvouletý odklad samozřejmě vůbec nelíbí.
Proto se snaží zákon, dokud je ještě na půdě parlamentu, změnit. "Pokud by si nikdo nemohl zvolit firmu, která mu hovor zprostředkuje, nemá smysl o konkurenci mluvit," říká šéf Contactelu Michal Čupa.
Vedení Českého Telecomu ovšem upozorňuje, že volbu operátora zavést nedokáže. "Do začátku roku to nejsme schopni technicky zvládnout," míní generální ředitel Telecomu Přemysl Klíma a dodává, že by to společnost stálo asi čtyři miliardy korun navíc.
Klíma žádá o strpení. "Dva roky jsou přiměřená doba," tvrdí. Konkurence jednohlasně oponuje: "Jde o výmluvy, Telecom obhajuje vlastní neschopnost."
Šéf telekomunikační asociace, který jako bývalý generální ředitel Telecomu jej dobře zná, ktomu říká: "Má to své překážky a úskalí, ale když se chce, jde udělat všechno. Minimálně základní nastavení pro indivi- duální volbu operátora."
BOJ S KONKURENTEM ČI PŘÍŠTÍM MAJITELEM
Řada nejasností panuje ve společnosti České Radiokomunikace. Má nejasné vlastníky a potřebuje si udržet majoritu v provozovateli mobilních telefonů.
Stát, který drží 51 procent Radiokomunikací, má pro firmu dva možné partnery. Staronový TeleDanmark, který už zhruba 21 procent akcií Radiokomunikací vlastní, a Deutsche Telekom.
O vítězi rozhodne vládní výběrové řízení. Celou privatizaci ovšem komplikuje souboj Radiokomunikací právě s Deutsche Telekom o majoritu v RadioMobilu, na niž mají Němci předkupní právo.
Vedení Radiokomunikací je v těžké pozici. Potřebuje si kvůli vlastní ceně udržet většinu v RadioMobilu, zároveň však bojuje s firmou, která se o několik měsíců později může stát majitelem Radiokomunikací.
