"Tato původní myšlenka nyní navíc začíná získávat mnohem širší rozměr. I jednotliví výrobci dílů mají své dodavatele a také oni mezi sebou obchodují v tomto prostředí. Zároveň se předpokládá i účast dopravních či finančních společností, takže vzniká velký elektronický trh," říká předseda představenstva softwarové firmy APP Petr Nevický.
Co firmy motivuje k zavedení internetového obchodování?
Hlavním důvodem je snaha snížit nákupní ceny a zprůhlednit celý proces. Ten, kdo za nákup odpovídá, často nemusí obsáhnout všechny informace a dozvědět se, že by možná bylo lepší, kdyby nakoupil šrouby z České republiky nebo Kostariky. To ani není v lidských silách.
Zlepší se produktivita, zkrátí se doba od přijetí objednávky do jejího vyřízení, manažeři budou mít po ruce všechny potřebné informace a budou moci lépe reagovat.
Co se změní pro dodavatele?
Ti se budou muset snažit vyrábět efektivněji než kdykoli dříve. Tlak na ně bude ohromný. Buď budou šetřit, nebo se stěhovat do levnějších oblastí.
Na druhou stranu mohou u některých obchodů zmizet zprostředkovatelé, což by mohlo dodavatelům zvýšit marži. Zároveň se otevírají příležitosti i pro ty, kteří ji dnes neměli, dodavatele z jiných částí země nebo ze zahraničí.
Takže se otevřou nové příležitosti třeba i pro tuzemské podniky?
To přesně předpokládám. Skrytým záměrem nákupních portálů totiž je získat dodavatele, kteří jsou schopni kvalitně vyrábět v levnějších částech světa a nakupovat od nich.
Podnik samozřejmě musí nabídnout cenu včetně dopravních nákladů. Pokud je dodavatel ze země, kde jsou třeba třetinové náklady na mzdy, a vyrábí efektivně, protože má dobré strojové vybavení, pořád může být o polovinu levnější než nějaký výrobce z bližšího teritoria, třeba z Detroitu.
Předpokladem samozřejmě je, aby firma splnila kvalitativní kritéria, která si organizátor portálu prověří.
Jak si lze dodavatele prověřit?
Aby se stal účastníkem portálu, bude muset podnik splňovat nějaké předpoklady - řekněme, že bude muset být auditován, mít certifikát kvality nebo být členem nějaké komory nebo sdružení.
Mohou se třeba skládat kauce, může se vyžadovat pojištění dodávky u nějakého renomovaného ústavu.
Takže na portál nebude hned vpuštěn každý?
Předpokládám to, i když v některých případech tomu tak třeba být nemusí. Určitě bude fungovat i obrácený proces čištění, tedy když firma selže a nesplní, co se od ní čeká, nedodá ve slíbené kvalitě, termínu nebo za dohodnutou cenu, bude z portálu vyloučena buď navždy, nebo na určitou dobu. A pokud bude portál společný třeba pro více automobilek, tak ji v takovém případě mohou rovnou zavřít.
Jak se potenciální dodavatelé seznámí s podrobnými údaji o výrobcích, o které je na portálu zájem?
Obvykle tam naleznou odkaz na další stránku, kde je jejich přesná specifikace, kde si budou moci třeba prohlédnout výkresy toho výrobku.
Je na to internet už dost bezpečný?
V obchodu mezi firmami se účastníci znají. Jsou registrovaní, mají své statutární představitele, účty v bance. Proto je bezpečnost silnější než u obchodu s koncovým zákazníkem, který si někde na internetu třeba objedná knížku.
Navíc je přístup na portál omezený jen na registrované účastníky, takže jeho organizátor má lepší přehled. Stoprocentně sice nelze nikdy vyloučit, že portál někdo napadne, ale laťky zajištění se zvedají proto, aby se možnému útočníkovi nevyplatilo vynakládat na jejich zdolání čas a peníze.
