V adaptivní optice je například světlo z hvězdy odráženo zrcadlem, které mění tvar, aby tak kompenzovalo pokřivení vjemu způsobené kolísáním atmosféry. Vlivem těchto výkyvů v hustotě atmosféry se nám zdá, že se hvězdy mihotají.
|
Protože světlo dopadá do oka prostřednictvím pohyblivého zrcadla, může počítač nositeli brýlí zajistit perfektní "obraz". Tvar zrcadla je upravován každých 25 sekund, což je asi pětkrát rychleji než probíhají odchylky od správného vidění v lidském oku, takže nositel brýlí si není vědom pohybů zrcadlové membrány.
"Všechno se zostří, když si je nasadíte," říká Artal o svém vynálezu.
Podle Artala může osoba s těmito brýlemi vidět do vzdálenosti 12 metrů předměty tak malé, že někdo jiný s velmi dobrým zrakem je neuvidí, pokud od něj budou vzdáleny více než šest metrů. Počítačový model prototypu brýlí je sice velký asi jeden metr čtverečný, "ale klíčová optická součástka je velice malá a
levná", vysvětluje španělský vědec.
Oftamolog z londýnské univerzity Fred Fitzke je ale více opatrný: "V současné době neznáme všechna další omezení zraku - jako je struktura fotoreceptorů (přijímajících světlo) v oku, nebo zda mozek vůbec může zpracovat dodatečné informace. Ale jsem zvědavý na nové objevy s tímto druhem zařízení."
"Superbrýle" by mohly být například využívány při podrobném zkoumání sítnice. "Brzy je budeme moci použít k zachycení mikroskopického obrazu jednotlivých buněk a diagnostikování očních nemocí," domnívá se Austin Roorda z univerzity v americkém Houstonu.
|
Protože světlo dopadá do oka prostřednictvím pohyblivého zrcadla, může počítač nositeli brýlí zajistit perfektní "obraz". Tvar zrcadla je upravován každých 25 sekund, což je asi pětkrát rychleji než probíhají odchylky od správného vidění v lidském oku, takže nositel brýlí si není vědom pohybů zrcadlové membrány.
"Všechno se zostří, když si je nasadíte," říká Artal o svém vynálezu.
Podle Artala může osoba s těmito brýlemi vidět do vzdálenosti 12 metrů předměty tak malé, že někdo jiný s velmi dobrým zrakem je neuvidí, pokud od něj budou vzdáleny více než šest metrů. Počítačový model prototypu brýlí je sice velký asi jeden metr čtverečný, "ale klíčová optická součástka je velice malá a
levná", vysvětluje španělský vědec.
Oftamolog z londýnské univerzity Fred Fitzke je ale více opatrný: "V současné době neznáme všechna další omezení zraku - jako je struktura fotoreceptorů (přijímajících světlo) v oku, nebo zda mozek vůbec může zpracovat dodatečné informace. Ale jsem zvědavý na nové objevy s tímto druhem zařízení."
"Superbrýle" by mohly být například využívány při podrobném zkoumání sítnice. "Brzy je budeme moci použít k zachycení mikroskopického obrazu jednotlivých buněk a diagnostikování očních nemocí," domnívá se Austin Roorda z univerzity v americkém Houstonu.
