Socialistický šéf kabinetu země galského kohouta tak dal nepřímo najevo, že nadvlády Evropské centrální banky nad euro už bylo dost.
"Po dva roky euro fungovalo jako štít proti mezinárodním finančním krizím a konkurenčním devalvacím. Nyní pro eurozónu potřebujeme ekonomickou vládu," prohlásil Jospin.
Jeho vize počítá s tím, že země hlásící se ke společné měně ustaví ekonomickou vládu, která bude disponovat penězi na pomoc jednotlivým členům měnové unie, kteří se dostanou do potíží.
Jospin teď za hlavní motiv ekonomické vlády udává potřebu vytvořit a spravovat ekonomický akční fond. K němu by měla přístup každá země a fond by sloužil k podpoře zemí zasažených otřesy světové ekonomiky.
Euro se zatím používá pouze jako bezhotovostní platidlo. Jeho hodnota má ale přímý vliv na hodnotu jednotlivých národních měn, které stále fungují v podobě oběživa.
A cenu euro v Evropě může přímo řídit ECB v čele se zkušeným, ale občas poněkud tvrdohlavým Wimem Duisenbergem. Evropský bankéř se naposled zapsal do paměti ekonomů svým - zpočátku odmítavým - postojem ke snížení základních úrokových sazeb.
Tak dlouho opakoval, že americký hospodářský pokles nezasahuje Evropu a i přes tlak evropských politiků úrokové sazby nesníží, až tomu obchodníci začali věřit. A tak když 10. května Duisenberg změnil názor a nařídil snížit úroky o půl procenta, byly trhy v šoku.
Na jedné straně za své rozhodnutí sklidil pochvalu. Rázem se zvýšil zájem o investice a pomalu chladnoucí evropská ekonomika tak dostala šanci na záchranu před úplným pádem.
Druhou stranou mince je ale stále vysoká inflace, která výrazně převyšuje vysněnou hranici dvou procent. A aby toho nebylo málo, hlavní konkurent euro - americký dolar - se stále nemá k výraznějšímu oslabení, které by přinejmenším vyrovnalo hodnoty obou měn.
