Základem řešení mají být dva programy s názvy Exit a Rozvaha, které ministerstvo průmyslu zahrnulo už do strategie posílení růstu ekonomiky zvané velký třesk.
"Jde hlavně o to, jak co nejlépe vyřešit obrovské dluhy různých firem, které se nashromáždily v Konsolidační bance. Když už se to přihodilo, že jich tam je za 350 až 400 miliard korun, tak nechceme, aby za to stát nějakých 320 miliard korun musel zaplatit," vysvětlil Vorlíček.
Dluhy se do státní Konsolidační banky, která se právě od letošního září podle nového zákona mění na Českou konsolidační agenturu, dostaly většinou při vládní očistě komerčních bank od nesplácených úvěrů. Další přijdou nyní z bývalé IPB.
Program Exit, který v podstatě znamená prodej pohledávek konsolidační agentury, by měl mít podle vrchního ředitele odboru restrukturalizace ministerstva průmyslu Josefa Jarabici tři části. V první skupině budou podniky, o něž agentura nemá velký zájem, protože je jen malým věřitelem a nemá tak na jejich chod vliv.
"Tyto pohledávky, pokud nebudou zcela mrtvé, zkompletujeme do balíčků a prodáme zájemcům," sdělil Jarabica. Do druhé skupiny přijdou již nefunkční či neřešitelné případy, jež půjdou do konkurzu a ve třetí budou ke koupi pohledávky za firmami, na které budou mít konkrétní zájemci zajímavé ozdravné projekty.
Program Rozvaha bude podle Jarabici vlastní restrukturalizací firem konsolidační agenturou.
"Půjde hlavně o podniky, kde bude mít agentura významný vliv a třeba i majetkovou účast a bude jasné, že je lze ozdravit," uvedl. Firmy by po určitých krocích, například změně splátkového kalendáře či kapitalizace pohledávek, měly být výhodněji prodány investorům. Na očistu si agentura bude zřejmě i najímat specializované firmy.
O tom, které pohledávky budou v Exitu a které v Rozvaze, by měl podle ministerstva rozhodovat "investiční výbor", jež bude poradenskou institucí vlády.
Stát především již podle Vorlíčka nechce pokračovat v očistě pouhým prodejem balíků pohledávek Konsolidační banky, který se rozjel letos na jaře. Balík v původní hodnotě zhruba 20 miliard korun byl v rámci pilotního projektu prodán mezinárodnímu konsorciu firem Goldman Sachs a Flow East za 1,35 miliardy korun.
Do konce roku se pak měly prodat ještě tři balíky v hodnotě zhruba 50 miliard korun. "Samozřejmě existují firmy, které by takové úhledné balíky, za něž zaplatí třeba 15 procent hodnoty, přivítaly, protože by to pro ně byl obchod století. To ale pro stát není řešení," soudí Vorlíček.
Jarabica odhaduje, že v prvním roce by mohlo ozdravnou částí programů projít deset až dvacet podniků v hodnotě zhruba 20 miliard korun. Původně se ve velkém třesku u obou programů stejná částka objevila jako investice hrazená státem a evropskými fondy.
