„Krom výplat poradenským firmám neměl stát za neúspěšné privatizační pokusy jiné výdaje. Sto milionů je konečná suma,“ říká mluvčí Fondu národního majetku Lucie Králová.
Na první pohled to vypadá jako nepředstavitelně vysoká částka. Najímané firmy jsou však ze skupiny drahých mezinárodních poradců a právních kanceláří, které si za hodinu práce svých expertů účtují částky v řádech stovek dolarů a někdy i více. Experti létají do Prahy z Londýna a nespokojí se s letenkou v „economy class“.
A dopravu pochopitelně účtují firmy jako náklady. U elektroenergetiky se účet zvětšil i proto, že poradci s investory museli objíždět celou zemi a procházet údaje o stavu jednotlivých distribučních firem.
Za trojlístek neúspěšných privatizací neplatil stát stejně. Podle dostupných informací si zhruba po čtyřiceti milionech odnesli poradci privatizace Českého Telecomu a elektroenergetiky; firmy, jež radily s prodejem Unipetrolu, dostaly polovinu.
„Pokud vláda privatizaci Telecomu zruší, pak částka, kterou máme dostat, pokryje zhruba naši režii. Vydělat jsme měli na zisku státu z úspěšného prodeje,“ tvrdí Johannes Kinski, šéf české kanceláře JP Morgan.
Mezi rolemi jednotlivých poradců byly však velké rozdíly. Zatímco v případě Unipetrolu a energetiky pouze naplňovali vůli vlády, která nadiktovala podmínky, za nichž se firmy prodávaly, u Telecomu měla JP Morgan silnější mandát.
Prodej zahájila před rokem a půl a kvůli celosvětové krizi telekomunikací se hledali noví a noví zájemci, měnilo se i zadání. Ministři nakonec poradci vytkli, že i on přispěl ke krachu privatizace, když dostatečně neupozornil na rizika plynoucí ze společného prodeje státu a minoritního majitele Telecomu.
