Pražan vydělá v průměru 19 866 korun měsíčně, člověk na Olomoucku bere o 6,5 tisíce méně. A o práci tam kvůli nezaměstnanosti převyšující 12 procent zavadíte jen stěží. "Praha se vyhoupla do čela na počátku 90. let a od té doby svůj náskok zvyšovala s tím, jak stoupala důležitost a platy bílých límečků," říká Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Každá mince však má dvě strany, a tak snadný život v Praze má i svá proti. Komplikuje jej nedostupné a drahé bydlení. Zatímco průměrný nájem v Česku je za sedmdesátimetrový byt kolem 4,5 tisíce korun, v hlavním městě je to dvojnásobek.
S výjimkou Prahy a středních Čech se životní úroveň v ostatních oblastech republiky výrazně neliší (pokud bereme jako hodnotící kritérium výši mezd, možnosti sehnat práci a ceny za nákup a bydlení).
Například Moravskoslezský a Ústecký kraj, kde se z celé republiky stojí nejdelší fronty na volná pracovní místa, zachraňuje před propadem na konec pelotonu relativně vyšší úroveň platů. Ta je však pozůstatkem zašlé slávy havířů.
Ale i v regionech, kterým se nedaří nejlépe, jsou velké sociální rozdíly. Třeba v nejchudším Olomouckém kraji se prohání jedno ferrari a asi desítka jaguárů. Mercedesy, i když vyrobené většinou v 80. letech, se zde počítají na stovky.
Praha se vzdaluje od zbytku republiky
Hlavní město a spolu s ním i Středočeský kraj poráží ve většině ekonomických parametrů s velkým náskokem zbytek republiky. V Praze a středních Čechách jsou nejvyšší výdělky, nejméně lidí bez práce, na silnicích je možné vidět nejlepší auta a nákupy v rozšířených hypermarketech nevytáhnou z peněženky tolik jako jinde.
Důvod je ten, že v Praze je soustředěna většina zahraničních firem, svá sídla zde mají banky a nejvyšší státní úřady. Jen samo hlavní město tak vyprodukuje čtvrtinu toho, co celá česká ekonomika. A pouze Praha také ze všech krajů vytvoří na hlavu více, než je průměr v Evropské unii.
Všechno však má svoje pro a proti. Jednou z mála věcí, která kazí Praze a středním Čechám obrázek ideálního místa, kde je možné vydělat v tuzemsku nejvíce peněz a sehnat nejsnadněji práci, jsou vyšší ceny bydlení a služeb.
Za nájem dvoupokojového bytu člověk bydlící v metropoli zaplatí přes devět tisíc korun, což je dvakrát více než například v Olomouci. Ceny v Praze šroubuje vzhůru omezená nabídka a regulované nájemné, které vedou k rozvoji černého trhu s byty. Strmý růst v neposlední řadě umožňují i vyšší platy.
Dalším minusem Prahy je malá velikost bytů v porovnání s ostatními kraji. Opakem jsou střední Čechy, kde kvete výstavba rodinných domů. V devadesáti procentech případů si je však pořizují právě obyvatelé hlavního města v jeho nejbližším okolí.
Naopak za velký nákup utratí Pražané skoro nejméně v republice. To je dáno především velkou konkurencí mezi stále rostoucím počtem obřích prodejen, které tlačí ceny dolů.
Pražské výdělky, které v průměru dosahují 20 tisíc korun, jsou u zrodu dalšího jevu, jinak v Česku neobvyklého. A tím je stěhování a dojíždění za prací. "Do hlavního města míří neustále noví zaměstnanci, lákají je vyšší výdělky. Navíc vysokoškoláci většinou dokončí školu a už v Praze zůstanou," říká Jan Vlach z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí.
Díky tomu celá jedna třetina všech lidí s vysokoškolským diplomem pracuje v Praze. To je i případ Jiřího Mezenského, specialisty v telekomunikacích, který odešel za prací do Prahy z Ústí nad Labem. "Vysoce kvalifikovaná práce z regionů mizí, a tak jsem musel do Prahy," říká.
Zaměstnání sice našel, ale horší to bylo s bydlením. Zatím žije na podnikové ubytovně a shání si byt. "Vypadá to, že bytů je dost, ale s Ústím se to nedá porovnat. Tam seženete větší byt za 300 až 500 tisíc, v Praze ten samý za 1,8 milionu korun," dodává Mezenský.
Právě drahé byty a nemožnost sehnat dostupné bydlení, ať již ve vlastním bytě či v nájmu, jsou hlavní brzdou ještě většího přílivu uchazečů o práci do Prahy. Pro mnoho z nich je proto dalším řešením dojíždění. Denně do Prahy za prací vyráží 120 tisíc lidí, zatímco opačným směrem putuje jen 30 tisíc obyvatel.
Ale to je v rámci Česka výjimka. "Když dá člověk za dojíždění do blízkého města 300 korun, vyplatí se mu raději zůstat doma na podpoře a dávkách," říká Lubomír Brokl ze Sociologického ústavu AV ČR.
Podle odborníků je maximálně únosné dojíždění tak do 60 kilometrů, dojíždění na delší vzdálenosti se už nevyplatí. Nemluvě o času, který člověk musí strávit ve vlacích či autobusech. Češi tak často raději zůstávají doma na fingované nemocenské anebo na podporách v nezaměstnanosti.
Problém sehnat práci je hlavně v moravskoslezském a ústeckém regionu, kde ve frontě na jedno volné pracovní místo stojí až 65 lidí. Oproti tomu na pražských úřadech práce připadají na jednu pozici jen tři zájemci.
Vysoká nezaměstnanost na severu Čech a Moravy je zejména pozůstatkem tradičního soustředění dolů, hutí a těžkých strojírenských podniků v těchto krajích. Díky nim se zde sice průměrné mzdy drží na poměrně vysokých příčkách, ale útlum těžkého průmyslu vedl k masivnímu propouštění.
Nové příležitosti k práci přitom v těchto krajích přibývají pomalu, zahraniční investoři se sem příliš nehrnou. Lidé hledající práci tak nemají příliš na výběr. "V některých regionech je jen jedna fabrika a ta dává práci většině lidí, takže se musí spokojit s nižší mzdou. Například v Praze výsadní zaměstnavatel neexistuje, " vysvětluje Vlach z Výzkumného ústavu práce.
Pro řadu lidí však není výdělek nejdůležitější, dávají přednost jiným hodnotám, jako je lepší životní prostředí. "Vím, že v Praze by byla každá druhá práce finančně zajímavější, ale mě to do velkoměsta netáhne. Vyhovuje mi, že se zde lidi vzájemně znají," říká Tomáš Coufal z Olomouce.
