Lístky do přední linie jsou vyprodány, zbývají nejdražší vstupenky k sezení a lístky k stání na místa, která jsou více vzdálená od hlavního pódia. Robert Porkert z pořadatelské agentury Interkoncerts, který stoneovské vystoupení organizuje spolu se Serge Grimauxem, hovoří o 58 tisících prodaných vstupenkách.
„Kdyby přišlo 60 tisíc lidí, budeme rádi. Ale já myslím, že to je docela dost. Řekněte mi o další hudební akci v Česku, na kterou se vydá 60 tisíc lidí?“ Na druhý koncert Rolling Stones v roce 1995 přišlo více než 100 tisíc lidí, podobná masa publika se nahrnula na Letnou při vystoupení Michaela Jacksona.
„Dnes je všechno jinak. Jsme normální země, nemáme žádné výjimky a kapely chtějí své peníze. Musíme pořídit spoustu služeb levněji, abychom ten finanční rozdíl trochu smazali,“ říká Porkert.
Pořadatelé využijí i blízkého stadionu Sparty. Stones budou odpočívat ve fotbalových šatnách. Zpěvák Mick Jagger je prý velký fotbalový fanoušek. „Půjčili mu šatnu v AC Milán nebo Realu Madrid. Naše Sparta mu poskytne áčkovou šatnu. Není tam velký luxus, je to spíš pocitová záležitost,“ vysvětluje Porkert.
Fotbalisté hrají 26. července v Teplicích, pak přijedou a složí si věci do druhé části šatny. „Nikomu nebude nic vadit. Na Spartě kapela stráví jen pár hodin,“ dodává Porkert. Šatnu pro domácí mužstvo získá Mick Jagger a místnost pro hostující tým zabere kytarista Keith Richards.
V menších prostorách se usadí další kytarista Ron Wood a bubeník Charlie Watts. Doprovodní muzikanti včetně zpěvačky Lisy Fischerové dostanou další menší šatny. K tomu Stones potřebují ještě zázemí pro svůj management. A sportovně založený Mick Jagger si bude moci na stadionu před koncertem zaběhat.
Stones si přivezou tři kamiony nábytku a vybavení. „Nedělají to proto, že by se cítili jako šílené hvězdy. Oni na turné žijí a vozí s sebou kus svého světa. Mají velký kulečníkový stůl. Před koncertem si dají partičku. To je jejich tradice,“ říká Porkert.
Jak napsal časopis Fortune, od roku 1989 Rolling Stones vydělali půldruhé miliardy dolarů. I po zdanění zůstala pro každého člena kapely pěkná sumička. Největší položku, 865,3 milionu dolarů, tvoří právě koncerty. S těmi byl v šedesátých a na začátku sedmdesátých let docela problém.
Kapela hrála na pódiu sbitém z prken a sám Mick Jagger často obvolával pořadatele v jednotlivých zemích. „Když jsme začínali, v rock'n'rollu se točilo jen minimum peněz,“ vzpomíná Jagger. „Neexistoval byznys spojený s koncerty. I když jste byli velmi úspěšní, moc peněz jste z toho neměli.“
Pro Rolling Stones se všechno změnilo v osmdesátých letech, když kapela přijala nabídku manažera Michaela Cohla. Ten jim zaručil 40 milionů dolarů za 40 koncertů. Cohlova myšlenka byla revoluční: Stones si budou pořádat koncerty sami. Cohlův plán spočíval v tom, že všechno zařídil sám: přeskočil místní pořadatele, i o výdajích i ziscích jednal osobně.
Kromě toho přidal další zdroje příjmů například z televizních přenosů a výrobu upomínkových předmětů posunul na novou úroveň. Především však dokázal všechny tyto operace sjednotit ku prospěchu a maximální efektivnosti celého turné. Rolling Stones se najednou stali obrovským byznysem. Jsou globální, platí daně, mají účetní, právníky, bankéře, investiční poradce. A hlavně mají ve svém podnikání jasno - to je odlišuje od některých jiných skupin.
|
Nová technologie osvěžila staré desky Stounů |
|
Snad při každém turné Rolling Stones se objevují na trhu staré desky a nově sestavené kompilace. Velkorysý bilanční titul Forty Licks (2002), na kterém se poprvé sešly nahrávky vydávané pod různými značkami a podle něhož skupina pojmenovala svůj současný výjezd, je toho důkazem. Do doby, než si Stones v roce 1970 založili vlastní značku, nahrávali alba pro firmu Decca. Ta si podržela všechna vydavatelská práva. Jakmile Stones vydali další album, Decca přišla s kompilací starých hitů. Nyní firma vrací na trh tituly z šedesátých let v podobě cédéček v papírových obalech. Posluchačský zážitek zpříjemnila zvuková technologie SACD, která zaručuje prostorovější a barvitější hudbu. Odborníci takový zvuk hodnotí jako uvolněnější, hudebnější, detailnější a transparentnější, s větším prostorem pro jednotlivé nástroje. Raná stoneovská alba od firmy Decca znějí velmi jiskrně. Svůj debut kapela vydala v roce 1964. Autorská dvojice Mick Jagger a Keith Richards se teprve osmělovala. Jagger s Richardsem žasli, když jim Beatlové Paul McCartney a John Lennon napsali hit I Wanna Be Your Man na počkání. „Tohle musíme dokázat i my,“ řekli si a pustili se do pilování autorského rukopisu. „Ze začátku to bylo tak, že jsme si s Mickem sedli proti sobě s kytarou a magneťákem. Takže to vypadalo třeba takhle: já jsem Mickovi nadhodil Wild horses couldn't drag me away (Divocí koně mě neusmýkají) a pak jsme na tom dělali dál a Mick doplňoval verše. Teď už každý dlouho žijeme jinde a taky jiným způsobem pracujeme,“ vzpomínal Keith Richards v měsíčníku Rolling Stone. „Ale stejně si myslím, že písně, který napíšou dva autoři, jsou lepší než čistě sólové kousky. Ten druhý do toho vstupuje z jinýho úhlu, kterej až může člověka překvapit,“ dodal Richards. Až na třetím titulu Out Of Our Heads (1965), který je k dispozici na formátu SACD, se vylouplo stoneovské písničkářství v plné parádě. Jejich americká a britská alba se od sebe zpočátku lišila, a tak se fandové museli ranou diskografií Stones trochu prodírat. Současná reedice ovšem pamatuje na všechny klíčové desky šedesátých let. Na výtečném titulu Aftermath z roku 1965 se kapela dotkla psychedelického rocku, píseň Lady Jane dobarvila kolekci svou pseudorenesanční náladou, zatímco skladba Paint It Black načichla lehce orientem. V roce 1965 vydali Stones ve Spojených státech čtyři alba (včetně výtečné kompilace Big Hits), taková to byla smršť. „Když jsme začínali, bylo důležitý mít hity. Na tom se člověk rychle naučí hodně věcí: jak vypadá dobrá nahrávka a jak něco sdělit za dvě minuty 30 vteřin. Kdyby to bylo jen o čtyři vteřiny delší, skladbu vám vyhodí. Byla to dobrá škola, ale ty časy, kdy jsem točil desku a myslel při tom na to, abych měl hity, už jsou pryč. Tahle hra už mě nezajímá,“ říká Richards. Between The Buttons, Beggar's Banquet nebo Let It Bleed jsou alba z šedesátých let, kdy byli Rolling Stones pod největším tlakem. Provázela je pověst rockových desperátů, šílenství fanoušků a policejní šťáry. A byla to zároveň jejich nejsilnější, nejtvořivější éra. „Beggar's Banquet pro nás znamenalo totéž, jako dostat se z puberty. Přestali jsme být skupinou pro puberťáky. S Mickem jsme začali víc skládat a soustředit se na desky. Chtěli jsme, aby to bylo víc o muzice,“ vzpomínal Richards. Svou hudební samostatnost Stones korunovali založením vlastní vydavatelské značky Rolling Stones Records, již provází známé logo vyplazeného jazyka. V roce 1971 vydali album Sticky Fingers. Bouřlivácká léta skončila a Stones se stali hudebními byznysmany. Ale to už je další kapitola. Vladimír Vlasák |
 Mick Jagger a Keith Richards ze skupiny Rolling Stones. |
 Skupina Rolling Stones. |
 Rolling Stones na "Licks" World tour - kytaristé Ronnie Wood a Keith Richards. (MCM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - kytarista Keith Richards a hostující baskytarista Darryl Jones. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Zpěvák Mick Jagger ze skupiny Rolling Stones na "Licks" World Tour. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
 Rolling Stones na "Licks" World Tour - zleva Ronnie Wood, Mick Jagger a Keith Richards. (MGM Grand Garden Arena, Las Vegas, 30. listopadu 2002). |
