Vrakoviště Metalšrot se nachází na okraji moravské obce Tlumačov. Přestože jde o jednu z největších firem na zpracování autovraků v Česku, potýká se se stejnými problémy jako jiná vrakoviště - úpadek hutnictví zlevnil druhotné materiály a firma je tak nucena prodávat kovový šrot a jiné materiály za nevýhodné nebo ztrátové ceny. Tuna šrotu se na trhu prodává za sto až dvě stě eur.
"Některé materiály podstatné pro výnosovou stránku zpracovatelů autovraků jsou na 20 procentech hodnoty před významným loňským poklesem," tvrdí předseda Sdružení zpracovatelů autovraků Jan Volejník. Dodal, že vrakoviště v průměru ztrácejí 800 až 1200 korun na sešrotování každého vozu.
Za likvidaci vozů jejich majitelé nic nedostanou. Naopak, pokud je automobil nekompletní, musejí lidé vrakovišti zaplatit, aby ho vzalo. "Zákon říká jednoznačně zdarma, za předpokladu, že má automobil všechny rozhodující díly," řekl vedoucí výroby firmy Metalšrot Jaroslav Pitrun. Když cokoliv chybí, společnost se řídí "ceníkem nekompletnosti" a majiteli auta něco účtuje.
Po převzetí automobilu se musejí nejprve odstranit všechny kapaliny a nebezpečné látky jako je chladicí kapalina nebo brzdová kapalina. To pro firmu znamená další vynaložené náklady, za likvidaci látek totiž platí. Pouze hydraulický olej se dál recykluje, všechny ostatní kapaliny se ničí.
Majitelé vraků čekají na šrotovné
Paradoxní je například to, že vrakoviště podle zákona musejí kapaliny odčerpávat zvlášť, ale firma, která si pro ně přijede, je stejně smíchá. V Česku je okolo čtyř set vrakovišť. Všechna mají povolení k likvidaci, ale jen málo z nich podle Pitruna likviduje vozy ekologicky, jak to nařizuje zákon.
"To je odpověď na to, že nám rok od roku klesá příjem autovraků a jejich likvidace," dodal Pitrun. Od začátku roku převzala firma okolo šesti tisíc kusů vraků, ročně je pak schopna zlikvidovat až 70 tisíc. Problém s nedostatkem kapacit, které hlásí některá vrakoviště, se Metalšrotu proto netýká. Některé firmy v okolních zemích se bouřily proti chystanému šrotovnému, protože by musely likvidovat vozy, na něž nemají místo.
V Česku se proto nedávno objevily hlasy, které požadovaly dotace pro vrakoviště. "Dotace na likvidaci vozů by byla v této situaci, kdy je činnost ztrátová, dobrá, ale je otázka, za jakých podmínek," řekl ředitel Metalšrotu Radim Šebesta.
Automobilky většinou šrotovné vítají nebo se k němu staví neutrálně. "Zavedení v ČR by pomohlo zvýšit poptávku po domácích vozech v době kdy se pomalu vyčerpává jeho efekt v ostatních zemích EU. Zároveň by také přispělo k omlazení vozového parku v ČR, který patří k nejstarším v Evropě," řekl Radek Špicar ze Škody Auto.
Z prodeje dílů se přežít nedá
Mezi vrakovištěmi jsou i ta, co se zaměřují na prodej náhradních dílů. Pro Metalšrot je to ovšem nevýhodné. "Není to tak, že to u starých krámů prodáváme. Ze starých aut nikdo nic nekoupí. Kdo by chtěl nějaký starý krám ze stodvacítky? Vytahujeme něco, co se dá prodat třeba za 15 korun kilo místo za tři koruny kilo," vysvětlil Pitrun, že tudy cesta nevede.
Jedinou možností je vydělávat prodejem materiálů, které firma získá sešrotováním vozů. Jedná se hlavně o železo, ale i měď, mosaz, veškeré barevné kovy a případně plasty a gumu. Tyto materiály se od sebe třídí většinou strojově. Velmi lehké části po sešrotování odsává vzduchotechnika, kovové zase oddělují od zbytku velké magnety. Materiály pak končí na dvoře ve zdánlivě neuspořádaných kupách a čekají, až si je někdo koupí.
