Letošní předvolební programy většiny stran a skutečný stav a možnosti české ekonomiky si totiž naprosto odporují, případně se navzájem ignorují. Lidé by si tak měli více než kdy jindy uvědomit, že pokud jim politici slibují vyšší dávky a neklesající daně – prostě snazší život –, lžou.
Přeborníkem v ohýbání reality státní kasy je především ČSSD. Má jasno, že po volbách přidá důchodcům a nízkopříjmovým rodinám, halasně na to loví voliče, jenže způsoby, které navrhuje k vykrytí takového rozhazování, jsou naprosto nedostatečné. Státní rozpočet i bez výplaty dávek slibovaných ČSSD míří v příštím roce k rekordnímu schodku 230 miliard korun.
Strana na to prý chce vybrat především od lidí s příjmem nad sto tisíc korun měsíčně a od firem, kterým chce daň o procento zvýšit. Jenže jedno procento dobře vydělávající české populace neuživí zvýšené dávky pro nízko- a středněpříjmovou většinu. A firmy postižené recesí a poklesem výdělků v příštích dvou letech státu nebudou mít z čeho přispívat.
Lidé radíPetr Lesenský, Brno: Zadlužení je pohodlné, ale velmi nebezpečné. Šetřit dočasně na dávkách je určitě možné. Co se týče zvyšování daní, je to varianta logická a z hlediska státních financí i velmi zajímavá. Bylo by to to nejlepší, co jde udělat, přestože pivo zdraží. |
O moc lépe na tom s předvolebními "řešeními" letos není ani pravice. ODS kvůli krizi přišla o obvyklou předvolební mantru – snižování daní. Je to věc, kterou si v době obrovských výpadků ve státním rozpočtu nemůže dovolit navrhnout ani nejotrlejší politik. A tak raději k daním cudně mlčí, ačkoli je pravděpodobné, že bude muset po volbách na některé berně stejně sáhnout. Jinak zůstane erár prázdný.
Zadlužení českého státu eskaluje a politici se zvýšení daní dříve či později stejně nevyhnou, ať už dnes slibují cokoliv. Pravice a levice se liší jen ve způsobu, co a koho zdanit. ČSSD hledá větší příjmy na straně zdanění práce – tedy té dobře placené. Voličům socialistů se pochopitelně vyšší daně musí vyhnout.
Milionářská daň stačit nebude
Takový scénář však s největší pravděpodobností nebude stačit – dodatečný příjem do státní kasy by byl jen v řádu jednotek miliard. Pokud socialisté začnou s daněmi z příjmu hýbat, budou muset sáhnout na peníze lidem s podstatně nižšími platy. Reálná hranice příjmu, jenž bude zdaněn více než v současné době, může ležet na 40 až 50 tisících hrubého měsíčně.
Co se stane po volbách téměř jistě, je posunutí stropů na platbu sociálního a zdravotního pojištění. Tedy vyšší odvody na pojistném od každého, kdo bere více než 94 tisíc korun měsíčně. Na tom se shodne ČSSD i ODS a může to tak být jeden z mála opravdu splněných předvolebních slibů.
Lidé radíMiroslav Mareš, Jablonec nad Nisou: Já bych šetřil na sociálních dávkách. Na ty každý nedosáhne a nejsou pro každého. Když chce stát pomáhat, měl by pomáhat všem, nejen tomu, kdo si nevydělá. Nemluvím samozřejmě o lidech, kteří pracovat opravdu nemohou. |
Ve hře je varianta ministra financí Eduarda Janoty, která počítá s tím, že by se stropy zvedly ze čtyřnásobku na šestinásobek průměrné měsíční mzdy. Solidarita v pojištění by měla končit až na hranici 145 tisíc korun měsíčně, z příjmu nad ní odvede každý pracovník už jen daň. Ta by se měla podle socialistů zvýšit na 38 procent ze současných 15 procent.
ODS je sice oficiálně proti zvyšování daní, jenže důležité je v jejím programu slovíčko "trvalému". Jinak řečeno, dočasný nárůst daní si strana představit umí a pravděpodobně k němu sáhne.
Když už by pravice zvyšovala daně, což jde proti jejímu přesvědčení, kloní se spíše ke zvyšování nepřímých daní – DPH a spotřební daně. V případě DPH se občanští demokraté dlouhodobě kloní k jedné základní sazbě nebo alespoň ke sbližování snížené devítiprocentní a základní devatenáctiprocentní sazby.
Spory o daň z přidané hodnoty
V době krize je zvýšení DPH pro stát jedním z mála jistých způsobů, jak vybrat na daních více. Lidé prostě utrácet za výrobky a služby musí. Podle Janoty by zvýšení DPH z 9 na 11 procent a z 19 na dvacet znamenalo zvýšení příjmu do pokladny o zhruba 21 miliard korun ročně.
Další daň, na které by se mohli politici shodnout, je daň z nemovitosti. Podle Janotova návrhu by jejím zdvojnásobením káply čtyři miliardy do rozpočtů obcí navíc. Pro voliče jistě nepříjemné, ale tolik to bolet nebude, daň je roční, a rentiérů je v porovnání s nimi hrstka.
ČSSD je však zásadně proti zvyšování DPH. Naopak ještě na jaře ji chtěla v rámci boje proti krizi snižovat u potravin. Co na tom, že za současnou průměrnou mzdu si lidé mohou koupit víc chleba a mléka než kdy předtím. Socialisté se ohánějí tím, že vyšší DPH sníží spotřebu lidí a to dopadne na veškerý průmysl.
Lidé radíMichaela Trnková, Touškov Šetřit na sociálních dávkách bych nedoporučovala, protože mateřská už je nyní dost nízká, daně se zvedají pořád, to také není řešení. Přikláněla bych se k většímu zadlužení státu – ten by měl více šetřit. |
Mnohem průchodnější se zdá zvýšení spotřebních daní, přezdívaných zcela účelově daně z neřesti – na cigarety, alkohol a pohonné hmoty – i když poslední položka je přece jen poněkud citlivá. V Janotově podání by se na nenápadném zdražení v řádu jednotek procent dalo vybrat 11 miliard. Při pohledu na obří schodek rozpočtu málo, ale aspoň něco.
Ve volebních programech na papíře se však ke krokům, které by znamenaly zdražení některého zboží, před volbami nikdo nezná.
Dokonce ani strana TOP 09 Miroslava Kalouska, která jinak pojmenovává současné problémy české ekonomiky a státních financí poměrně otevřeně a horuje hlavně za škrty v dávkách a nižší počty a platy úředníků. Je ovšem nutné dodat, že Kalousek s takovou politikou mohl přijít už v době, kdy vedl ministerstvo financí. V jeho čele stál od ledna roku 2007, tedy v době, kdy tuzemská ekonomika nejvíce rostla a byla nejvhodnější doba pro dělání rezerv a škrtů.
Univerzální slib: štíhlejší stát
Zeštíhlování státního aparátu je předvolebním evergreenem, když jde do tuhého a dojde na slibování úspor. Snížíme náklady státu na jeho provoz o pětinu, shodli se i letos politici napříč spektrem. Jenže ministerské úřady si žijí svým životem, mění se jen lidé v jejich čele. Státní zaměstnanci, půlmilionová skupina voličů, už o úsporách slyšeli mnohokrát a většina z nich stále na svých židlích sedí.
Vědí, že se nemají čeho bát, zaměstnanost ve státních službách vždy byla především hra s čísly. Úřednický ministr financí v tomto udělal první krok k nápravě – škrtl tři procenta židlí ve státní správě, na kterých léta stejně nikdo neseděl.
A co se sociálními dávkami, které pobírá téměř polovina populace a jež pravidelně díky valorizaci rostou? Ke škrtání se až na TOP 09 nikdo v programu nezná. Naopak každá velká strana se snaží ukázat svou lidskou tvář a nabízí voličům dávku novou (školkovné – ODS, 13. důchod – ČSSD, daňové slevy na děti – KDU).
A dodávají, že dohlédnou, aby se dávky nezneužívaly. Jak to strany chtějí udělat, jestli to nedokázaly dosud? To neříkají. V příštích čtyřech letech se však musí škrtat i zde. Buď se zmenší okruh příjemců, nebo samotné dávky. Bude to téma z nejcitlivějších.
