"Důvod je jednoduchý, ušetřili by se tím další peníze," vysvětlil Bárta (VV), který na jednom z nejbohatších ministerstev začal s ráznými rozpočtovými škrty.
Dostat vězně na silnice bude komplikované
Bártův plán je zatím na začátku, šéf resortu dopravy s ním už však seznámil ostatní členy vlády.
"Myšlenka to není špatná," připustil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil (ODS). Podle něj ovšem nebude lehké takový nápad uskutečnit. "Silnice stavějí soukromé firmy, ale podle mezinárodních úmluv nemůže stát nařídit, aby vězni pracovali pro soukromníky, pouze pro stát," upozorňuje Pospíšil. Stát posílal vězně běžně na stavby za socialismu.
Otázkou také je, zda by pro ně bylo na stavbě uplatnění. Dopravní stavby totiž nezaměstnávají tolik lidí jako třeba pozemní stavitelství. "Ten podíl lidí je zhruba třetinový, spoustu práce zvládá technika," podotkl šéf Svazu podnikatelů ve stavebnictví Václav Matyáš. Podle něj je potřeba hodně lidí hlavně na pomocné a dokončovací práce.
Vězňů na práci by se v Česku našlo dost: zaměstnaných je podle mluvčí Vězeňské služby ČR Markéty Prunerové zhruba 62 procent z necelých dvaceti tisíc lidí za mřížemi. Ti většinou pracují za minimální mzdu.
Podle ministra spravedlnosti je navíc obtížnější zaměstnávat odsouzené mimo věznice, například kvůli jejich hlídání nebo dopravě do práce. To může jejich cenu značně prodražit.
Právě na tom ztroskotaly nedávno některé projekty stavebních firem, které vězně chtěly využít. Společnost Eurovia plánovala v roce 2008 najmout vězně na stavbu části rychlostní silnice R6 na pomocné stavební práce.
Nakonec stavební firma zjistila, že náklady na ostrahu nebo dopravu vězňů by vyšly dráž. I proto podle údajů Vězeňské služby dojíždí za prací mimo věznice jen pětina odsouzených, kteří pracují.
Řada firem má však s pracujícími vězni velmi dobré zkušenosti.
Jak v Česku pracují odsouzeníPracovat by měli všichni vězni, avšak není pro ně dost práce. Zaměstnání tak má podle Vězeňské služby ČR procent z necelých 20 tisíc lidí ve výkonu trestu. Vězni zpravidla dostávají minimální mzdu, po zaplacení pojistného, nákladů za výkon trestu či dluhů jim zůstává průměrně 12 procent z výplaty. |
"Jsou kdykoli k dispozici, pracují klidně na třísměnný provoz a platíme za ně na úrovni minimální mzdy," pochvaluje si jednatel firmy Jan Tichý.
Trestanci nedostávají zdaleka vše, co si vydělají. Stát jim strhne zdravotní pojištění a pak navíc musí platit náklady za výkon trestu. Ze zbytku se platí pohledávky, například dluhy na výživném či na daních. Jako kapesné tak dostanou vězni dvanáct procent z toho, co si vydělají, a další dvě procenta jim jdou na spoření.
Levná a pružná pracovní síla
Na stavby silnic by mířili lidé s lehčími tresty, například za dopravní nehody, lidé s těžšími tresty mohou pracovat jen v areálu věznice.
Podle Tichého je běžné, že mezi firmou a věznicí stojí ještě zprostředkovací agentury, které práci pro vězně shánějí a starají se také o jejich dopravu na pracoviště či základní zaučení.
"My tak můžeme bez vlastních vícenákladů pružně reagovat na výkyvy výroby," dodal Tichý s tím, že vězni dělají jednoduché manuální práce a zatím žádný z pracoviště neutekl.
Naopak uvnitř věznic si některé pracovní pozice žádají i vyšší kvalifikaci. Prunerová uvádí, že například v Mírově je kovovýroba a v pražské pankrácké věznici tiskárna. Velkou část vězeňské produkce tvoří podle mluvčí i nábytek.
České zákony nařizují, aby vězni pracovali. To je však jen teorie, neboť pro odsouzené není dostatek práce. Kvůli krizi a rostoucí nezaměstnanosti se nabídka míst pro vězně navíc v poslední době výrazně snížila.
