V zemědělství a lesnictví zůstávají lidé doma s nemocí průměrně 61 dní. Části marodů neschopenka kompenzuje období, kdy nemají práci.
"Souvisí to se sezonními pracemi – když není práce, jdou někteří zaměstnanci na neschopenku," říká ekonom Daniel Münich z institutu CERGE.
Tyhle praktiky nevymizely ani s novým zákonem, kvůli kterému loni o třetinu klesl počet vydaných neschopenek. Zákon však výrazně omezil krátkodobé marodění, protože první tři dny zůstává pacient doma zadarmo.
Jak Češi marodíPočet neschopenek Průměrná délka nemoci 45 dní Nejdelší doba jedné neschopenky podle profese (ve dnech) Nejkratší doba jedné neschopenky Kde marodí lidé nejvíce Kde marodí lidé nejméně
|
Ekonom Münich na druhou stranu připomíná, že zemědělství, lesnictví, stavebnictví jsou náročné obory, kde hrozí více zdravotních potíží.
"Zrovna teď jedu po silnici, kde pokračuje oprava, i když prší. Na zdraví dělníků se to musí projevit," konstatuje Jan Bazgier, ředitel firmy Lesostavby z Frýdku-Místku.
Má zkušenosti i se svými dělníky – extrémní zátěž a práce za každého počasí se na nich podepisuje, potřebují častěji doktora než člověk z kanceláře, uvolňují se z práce na rehabilitace.
"Mladí se do tohoto oboru netlačí, každý tedy pracuje do poslední chvíle a my jim nemůžeme nabídnout lehčí práci, protože ji pro ně nemáme," říká Bazgier.
Nejméně neschopenek od začátku 60. let
Lékaři loni vydali 1,44 milionu neschopenek, na každých sto pojištěnců jich v průměru připadlo čtyřiatřicet, o třicet procent méně než o rok dříve. Pokles je to obrovský – máme nejmíň práceneschopných od začátku 60. let.
Ale čísla se zřejmě začnou mírně zvyšovat. "Lidé se trochu naučí zneužívat systém, ale na úroveň z roku 2008 se to určitě nedostane, protože dřívější systém byl neuvěřitelně rozhazovačný a nikdy se k němu nevrátíme," míní ekonom Münich.
Na jednu stranu u nás ubylo krátkých nemocí, ale zároveň doba jedné pracovní neschopnosti narůstá. "Zvedlo se to na 45 dní, což je nárůst o šest dní," upozornila Helena Chodounská z Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS). 45 dní – to je průměrná délka jedné nemoci v administrativě, o dva dny více vykazuje zdravotnictví a sociální činnost.
Nejkratší neschopenky si berou například informatici (27 dní) nebo lidé z pojišťovnictví a peněžnictví (30 dní). "Mohu potvrdit, že neschopenek vypisuji podstatně méně. Pacienti to častěji řeší tak, že si berou volno," říká praktický lékař z Jindřichova Hradce Lubor Kinšt.
Stále častěji vidí případy, které jsou běžné v zahraničí – zaměstnavatel si svého člověka cení natolik, že neschopenku neřeší a řekne mu, ať zůstane tři dny doma a vrátí se, až se vyleží.
Na nemoc si berou dovolenou, ale k doktorovi zajdou
Pacienti si sice nenechávají tak často napsat neschopenku, ale k lékaři si přesto dojdou – že by návštěvy omezovali kvůli poplatku, to už neplatí. Ještě v roce 2008, kdy se začalo v ordinaci platit třicet korun, ošetřili praktici o 13 procent pacientů méně a na jednoho pacienta připadlo 5,1 návštěv za rok. Teď lékaři říkají, že mají pacientů skoro stejně jako v době před poplatky.
Podle doktora Kinšta se vracejí pacienti s banalitami. "Zrovna minulý týden přišel pacient a říká: Měl jsem tady bulku, ale už ji nemám. Mohlo to být hmyzí kousnutí, mohlo to být cokoliv. Po týdnu to nezjistím. Tohle jsou věci, které systém prodražují," podotýká praktický lékař.
Nezpochybňuje účinek poplatků, jen si myslí, že tu skutečnou regulační funkci plnily jen zpočátku: přinutily lidi přemýšlet, jestli potřebují doktora. Teď už si zvykli, že platí, a jdou i s banalitami.
"Pak je ale problém s tím, že tyhle návštěvy odčerpávají peníze a nezbývá dost na drahou léčbu," podotýká Lubor Kinšt.
