Ustanovení občanského zákoníku z roku 2006 říká, že pronajímatel může vypovědět nájem bez souhlasu soudu, má-li nájemce dva nebo více bytů. Za byt přitom některé soudy, které řešily žaloby vyhozených nájemníků, považují i mnohdy vzdálené chaty a chalupy.
Firmám nebo obcím, které se chtějí zbavit nájemníků, případně nemovitost prodat, tak dávají do rukou zbraň, kterou začaly hojně "zneužívat" teprve v posledním roce a půl. Nájemník může být přitom naprosto vzorný, nejedná se o případy neplatičů.
"Majitelé, kteří vlastní tisíce bytů, někdy i obce, začali dávat výpovědi lidem, kteří mají chalupu třeba sto kilometrů od bydliště. Počet případů se v poslední době znásobil, jen městská část Praha 10 dala sedmdesát takových výpovědí. Najala si agentury, které vypátraly, kdo má chalupu nebo chatu a na základě toho poslala výpovědi lidem," řekl iDNES.cz šéf Sdružení nájemníků ČR Milan Taraba.
Výpovědi tímto způsobem dává také Pražská správa nemovitostí. "Děláme to. Nemáme absolutně důvod někoho vypovídat bez opodstatnění. Z výpisu z katastrů ale nepoznáte, o jaký objekt se jedná, jestli je to rodinný domek nebo chata. Když zjistíme, že nějakou nemovitost dotyčný vlastní, dáme výpověď. V případě, že nám na základě obdržení výpovědi prokáže, že se jedná o chatu, pozemek nebo neobyvatelné stavení a přitom bydlí v bytě, žalobu stahujeme," vysvětluje jednatel společnosti Michal Malý. Tvrdí, že zhruba v polovině případů správa výpověď následně stáhne.
Řada z vyhozených nájemníků podle Sdružení nájemníků ke své škodě promešká šedesátidenní lhůtu na podání žaloby, problém je ale i v tom, že soudy v těchto případech rozhodují rozdílně.
"Soudce řekne, dobře, máte chalupu 150 kilometrů od místa bydliště, to máte dvě hodiny autem, tak to klidně můžete dojíždět," líčí Taraba, jehož sdružení eviduje stovky podobných případů. Spolu s odboráři z konfederace ČMKOS proto zástupci nájemníků požadují, aby se změnila legislativa.
