Eurozóna má jedno vedení ve věcech týkajících se měny, ale jinak si vlády dělají se svými rozpočty, co chtějí, a nedodržují dokonce ani dohodnutá omezení pro schodky a celkový dluh.
Teď se ukazuje, kam vedlo dlouhodobé přivírání očí. Možné řešení? Rozpočty zemí bude schvalovat Brusel a ten také rozhodne, kde se zvýší příjmy a kde se ušetří na výdajích.
Jenže která vláda se dobrovolně vzdá rozhodování o daních, dohledu nad bankami či sociální politiky? Žádná. S nadějí, že to přijde časem, otcové eura nechali eurozónu stát na jediné noze. Splnění jejich snu o stabilním euru se nyní přiblížilo. Ještě úžeji provázaná eurozóna se teď jeví ne jako ideál, ale jako cesta z nesnází.
Další úvahy se točí kolem odchodu z eurozóny. Ještě před pár měsíci se nikdo z politiků nechtěl o možném zúžení "euroklubu" bavit. Teď se vytvářejí možné scénáře dopadů na jednotlivé aktéry.
Investoři uvěřili, že taková cesta existuje, a po Řecku už kalkulují s dalšími možnými kandidáty. Zahrnuli do svých úvah nejistotu, co by faktický bankrot velkých ekonomik udělal se zbytkem světa, a spadly i americké akcie.
Vyloučení Řecka může být precedens pro krach větší země
Tím, že sami politici připustili odchod Řecka z eurozóny, si podřezali vlastní větev. Jejich slovům o záchraně každé země se bude věřit méně. Kdyby se nepodařilo zneškodnit rozbušky v podobě bankrotu malých zemí jako Řecko, Irsko a Portugalsko, "bouchnout" by totiž mohl sud střelného prachu jménem Itálie či Španělsko. Reálnost této hrozby potvrzují úroky italských dluhopisů vystřelené nad neúnosných sedm procent.
Na cestě je víceúrovňová eurozóna. Začínají se profilovat země, které jsou ochotny k užšímu provázání svých rozpočtových politik. Francie a Německo už prohlásily, že sladí část daňových systémů, vzájemně se navštěvují při zasedání vlád a totéž se líbí i dalším třem zakladatelským zemím EU - Belgii, Nizozemsku a Lucembursku. Inspirují se ve škrtech v rozpočtu, v pozdějším odchodu do penze, v přijímání stopky pro rozpočtové deficity.
Francouzi nyní zvýší dolní sazbu DPH z 5,5 procenta na sedm. Právě takovou už mají v Německu. To jsou mikrokroky k nové eurozóně v německém hávu.
Scénáři rozdělení eurozóny fandí i pověřená slovenská premiérka Iveta Radičová. Podle ní by některé země měly raději společnou měnu opustit, pokud nejsou schopny vykonat nutné reformy. "Nemyslím si, že by to bylo tak ničivé," uvedla v pátečním rozhovoru pro Reuters.
Konec týdne a víkend přinesl na finanční trhy novou naději. Dočasné vlády v Řecku se chopil bývalý centrální bankéř Lukas Papadimos a v Itálii se podařilo protlačit parlamentem úsporné reformy a uvolnit tak cestu ke vzniku úřednické vlády ekonoma a bývalého evropského komisaře pro hospodářskou soutěž Maria Montiho.
Dělá se tak všechno pro to, aby slabé země nemusely opouštět eurozónu. Zatímco odchod Řecka by eurozóna mohla ustát, odchod Itálie by ji zničil. Evropští politici nyní pracují na plánu, jak zbloudilé členy dovést zpátky ke zdravým rozpočtům.
Strana německé kancléřky Angely Merkelové Křesťansko-demokratická unie se tento týden na kongresu možná dotkne i možnosti vystoupení z eurozóny, jak řekl člen parlamentního rozpočtového výboru a CDU Norbert Barthle. Zúžení eurozóny jen na nejsilnější by však podle jiného poslance CDU Michaela Meistera bylo "pro Německo smrtelné".
Lucemburský premiér a šéf eurozóny Jean-Claude Juncker označil za absurdní nápad rozdělit Evropu na "šikovný sever a nešikovný jih". "Všechny země v eurozóně budou mít za deset let stále euro. A dokonce jich přibude," dodal.
Více vyplyne ze summitu 9. prosince. Lídři 27 zemí mají řešit, jak scelit eurozónu, upevnit rozpočtovou disciplínu a posílit ekonomické svazky.
