Je prokázáno, že žádné izolované opatření, jako například kvóty, k řešení nevede. Kvóty vždy zjitří emoce a zvlášť v postkomunistické společnosti nemáme direktivní nařízení rádi. Tato problematika je však daleko komplikovanější.
Stereotypy se kvótami neodbourají
Největší bariérou v kariéře je často přístup nejbližšího okolí nadějné manažerky. V momentu, kdy se snaží sladit roli ženy a matky, se jí často namísto podpory dostane jen odsouzení. Jako na "krkavčí matku" se na ni kouká její vlastní máma, tchýně, sestra či kamarádky. Ženy se v takových momentech svého života překvapivě daleko méně vzájemně podporují než muži. Stereotypy platí i opačně, muž, který chce jít na rodičovskou dovolenou, se většinou setká s posměchem. V těchto věcech, které můžeme ovlivnit už teď a tady, máme před sebou řádný kus cesty. Můžeme například platit mužům a ženám na stejné pozici stejně.
Jan Bubeník (44)Zabývá se vyhledáváním top manažerů ve společnosti Bubenik Partners. V minulosti působil například ve firmách McKinsey & Co nebo Korn/Ferry. Patřil mezi organizátory studentské stávky v roce 1989. |
Myslím však, že problém nerovného přístupu k příležitostem na pracovním trhu tato direktiva nevyřeší. Je to nesystematické opatření vedené šlechetnými úmysly, ale postihující jen malý, omezený výsek trhu, který lze vykládat i jen jako neexekutivní pozice ve správních orgánech. Vůbec nepostihuje nerovnosti v dalších úrovních managementu.
Je potřeba se na tuto problematiku podívat trochu více zeširoka. Nutnost řešit tuto situaci by neměla být vnímána jako nějaký druh diskriminace, ať už pozitivní nebo negativní, a už vůbec ne jako "genderová válka". Bylo by mi to líto, ale klidně to tak může dopadnout. Tak to vnímáme u nás, ve velice homogenním prostředí české kotliny, po všech holocaustech, odsunech a půl století totality.
Problém a zároveň velká příležitost je v tom, jak dát prostor talentovaným lidem k tomu, aby se mohli profesně realizovat a zároveň tvořili něco užitečného a cenného pro společnost. Tečka. Někdo tomu říká diverzita, někdo rovné příležitosti. Já myslím, že je to obyčejná lidská slušnost a selský rozum. Ať se přihlásí někdo, komu by přišlo přijatelné, kdyby se k jejich nejbližším někdo choval neférově a nebo rovnou odmítavě jen proto, že jsou nějakého pohlaví... Tyto stereotypy existují, jsou zde skupiny lidí, kteří to mají objektivně těžší - ženy, senioři, gayové, postižení... Toto rozdělování je hloupé.
Mozek firmy pojede na obě hemisféry
Jsou zde však i měřitelná, tvrdá fakta. Firmy, které mají vyrovnanější zastoupení obou pohlaví v managementu, jsou dlouhodobě ziskovější a zaměstnanci jsou v nich spokojenější. Proč? Protože využívají přirozeně rozdílných silných vlastností, vůdčích dovedností a rysů mužů i žen. Ty se skvěle navzájem doplňují, nebo ne? Mozek jednoduše jede na obě hemisféry, ne pouze na jednu. Je tvořivý i logický. Je schopen vnímat potřeby mužských i ženských zákazníku na trhu.
A komu to nestačí jednoduše, tak přiložíme. Například ženy dělají většinu nákupních rozhodnutí. Rozhodují mimo jiné i o tom, jaké pivo bude v mé, ale i vaší lednici, pánové. Pro ty stále nevěřící odkazuji na studii McKinsey & Company ze začátku tohoto roku jménem Využití plného potenciálu žen v české ekonomice.
I v České republice je řada firem, které se zavedení kvót bát vůbec nemusí, protože už tam mají chytré ženy a muže. Ve společnosti Bubenik Partners pracujeme s několika společnostmi, které chtějí mít v této otázce před ostatními náskok a možnost výběru. Víme, že je to dlouhodobý, bolestivý proces, prát se s tradiční mentalitou a stereotypy v našich hlavách. Jak firma přistupuje k ženám a jejich příležitostem, indikuje, jestli je obecně otevřená k zapojení a uplatnění zajímavých a talentovaných lidí.
Trpělivé firmy vydělají
Jak na to? Musíte být vlídný a vnímavý k zapojování žen na začátku i v průběhu jejich kariéry, zvlášť, když se mají vracet z mateřské. Aby však uvěřily, že má smysl se snažit a že je možné aspirovat i na nejvyšší posty, musí ve firmě vidět vzory. Těch se nám dle studií setsakramentsky nedostává! Jsou to jednotky procent v těch nejvyšších patrech...
Takže je třeba "naočkovat" kompetentní a zkušené ženy z vnějšího prostředí. Pro to, aby mladší ženy připustily a uvěřily, že je to možné i chtěné. A my, pánové, abychom si na to zvykli, přijali to a nakonec si to konečně začali i užívat. Firmy, které už to dokázaly, ví, že nemohou prodělat. A tak se ptám: Proč pomáhat tupým trubcům, kteří nechtějí talentované lidi? Paní komisařko Redingová, prosím, ty nechte o jejich újmě raději zkrachovat!
