Digitální světy jsou ostatně pro akademiky bezpečným a výjimečným pískovištěm. V rámci státních i mezinárodních ekonomik totiž ekonomové nemohou testovat své teorie tradiční metodou pokus-omyl. Dopady by totiž mohly být až příliš vážné.
Ekonomiky počítačových her však představují unikátní prostředí, ve kterém lze v praxi zkoumat nové teorie. A na rozdíl od tradiční ekonomiky počítačové hry nabízejí přesná a úplná data, která lze navíc monitorovat v reálném čase.
Ačkoliv existuje celá řada silných virtuálních ekonomik, za tu nejmocnější lze pravděpodobně označit právě tu od firmy Valve. Jako vlastník digitální herní distribuce Steam totiž sjednotila celou řadu titulů. A umožňuje i výměnu předmětů napříč hrami.
Uživatelská základna Steamu se letos přehoupla přes padesát milionů a souběžně bývá on-line i více než pět milionů hráčů. Ekonomický ráj z toho navíc činí oddělená ekonomika jednotlivých regionů, jakými jsou například Severní Amerika a Evropa.
To Varoufakisovi umožňuje experimentovat například s cenami předmětů, a stejnou položku tak v odlišných regionech ocenit jinak. Možností je však celá řada.
On-line hry typu World of Warcraft musí hledat způsoby, jak zabránit inflaci. A to Valve očekává od řeckého ekonoma Yanise Varoufakise.
"Nejenže máme kompletní sadu informací (což činí vzorkování nadbytečným), ale můžeme především měnit ekonomické hodnoty, pravidla i veličiny a pak sledovat reakce komunity. Jak se mění ceny, proměňují se i vzorce chování," píše Varoufakis na blogu společnosti Valve.
Ekonomovým úkolem je chránit virtuální ekonomiku před kolapsem. Ani počítačový svět se totiž nevyhne inflaci. On-line hry na hrdiny situaci mnohdy řeší speciálními předměty, které nemají žádný vliv na hru samotnou a nabízejí jen unikátní vzhled. Z ekonomiky tak stahují alespoň část měny a brání vládě těch nejbohatších.
Čím menší skupina lidí soustředí většinu prostředků ve svých rukou, tím těžší je pro ostatní hráče vstup na trh. Cena kvalitních předmětů se totiž vyšplhá tak vysoko, že si je nováček jednoduše nemůže dovolit. A to pro autory hry představuje nebezpečí v podobě zužující se hráčské základny.
Ani velice detailní statistiky virtuálních ekonomik však nepomáhají vysvětlit některé typy chování, a vytváření jakýchkoliv teorií je tak velice ošemetné. Je to tedy podobné jako v ekonomii založené na statistikách pocházejících ze skutečného světa.
Virtuální směnu pro Valve nastartoval zejména titul Team Fortress 2, ve kterém je možné najít řadu předmětů.
Ekonomové o těchto faktorech mluví jako o externalitách. V případě virtuální ekonomiky je představuje například štědrost. Hráči totiž mnohdy obchodují s předměty, které přátelům nabídnou za symbolickou cenu. A to je vliv, který žádná statistika nedokáže zaznamenat.
Varoufakis proto upozorňuje, jak jsou ekonomické teorie mnohdy ošemetné. Ačkoliv je řada z nich protichůdná, může je jedna statistika potvrdit všechny. Mnohdy je proto možné usuzovat jen na základě předtuch. Jinak by podle Varoufakise bylo možné dojít k závěrům typu: "Vánoce můžeme vysvětlit zvýšeným zájmem o hračky."
Varoufakis nicméně získal moc nad rozlehlý pískovištěm a řada experimentů může napomoci k tvorbě nových a informacemi lépe podložených teorií. Firma Valve ostatně v prosinci spustila betaverzi virtuálního tržiště, kde je s předměty možné obchodovat za skutečné peníze, a celé ekonomice to přidalo na váze.
Ekonom navíc své objevy s týdenní pravidelností zveřejňuje právě na blogu Valve. A časem o ně možná rozšíří i svou sbírku děl, která v současné době čítá pět knih. V budoucnu tak mohl potvrdit či vyvrátit své vlastní návrhy na řešení Evropské krize. Virtuální ekonomiky by tedy mohly posloužit jako testovací prostor pro řešení ekonomických krizí skutečného světa.
