Evropská komise na konci minulého týdne protáhla lhůtu, do které musí Francie srazit deficit státního rozpočtu pod tři procenta výkonu ekonomiky, o dva roky až do roku 2016.
"Toto je rozhodující, toto je obrat v historii společného evropského projektu od spuštění eura. Jsme svědky konce éry finančních úspor a konce dogmatu úsporných opatření," uvedl francouzský ministr financí Pierre Moscovici v interview pro domácí rádio Europe 1. "S odříkáním je konec, ale zůstáváme ve střehu," uvedl. Schodek francouzského státního rozpočtu se bude v nejbližších letech pohybovat mezi 3,9 a 4,2 procenta, tedy stále vysoko nad dohodnutou eurolaťkou.
Debaty o tom, zda se má eurozóna stižená vysokou nezaměstnaností a prodlužující se recesí vydat cestou politiky státem financované podpory hospodářského růstu, či pokračujících úspor, se vedou napříč Evropou. Středo- a severoevropské státy, které nemají problém financovat své dluhy, prosazují politiku střídmosti, jih Evropy čelící rekordní nezaměstnanosti tlačí na uvolnění dluhové brzdy.
Po zvolení socialistického prezidenta Françoise Hollanda ve Francii bylo zřejmé, že se lídři dvou největších ekonomik eurozóny dostanou na kolizní kurz. O víkendu si Hollande telefonoval kvůli (ne)úsporám s kancléřkou Angelou Merkelovou, kterou čekají za pět měsíců klíčové volby. V úterý se sejdou ministři financí Německa a Francie osobně.
Ministr financí Wolfgang Schäuble v rozhovoru pro německý Bild uvedl, že dodatečnou lhůtu vítá, ale "Evropská komise a německá vláda jsou zajedno, že to nesmí znamenat žádné uvolňování ekonomických reforem". Německé publikum tleská úsporám na zadluženém jihu, doma má také jednu z nejnižších nezaměstnaností v Evropě.
Mitterrand a otočka o 180 stupňů
Do Francie se proto politici méně zatížení veřejnými funkcemi pouštějí velmi otevřeně. "Na Francii vidíte, co se stane ekonomice, která počítá s přerozdělováním, vysokými daněmi, krátkým pracovním týdnem a brzkým odchodem do důchodu," uvedl na stranické konferenci Rainer Brüderle, volební lídr menší koaliční strany, liberálů z FDP. "Výsledkem je nižší růst, vyšší veřejný dluh a nižší konkurenceschopnost... Evropa čeká na Mitterrandův okamžik v životě Françoise Hollanda," uvedl v odkazu na prvního levicového prezidenta Francie v poválečné historii.
Mitterrandův "tournant de la rigueur" se dostal do učebnic jako příklad politické otočky o 180 stupňů. Po prosazení vyšších mezd, kratšího pracovního týdne a zestátňování začal Mitterrand kvůli vadnoucí ekonomice, rostoucí nezaměstnanosti a znehodnocování franku téměř s přesným opakem.
Dodatečnou lhůtu na zkrocení dluhů získalo již dříve několik menších evropských států včetně nejproblémovějšího Řecka, Španělska a Portugalska. A nyní se hlásí i velká Itálie. "Považuji to za naprosto nutné," uvedl Stefano Fassina, náměstek ministra financí ve zbrusu nové italské vládě.
