Elektrárna ve Chvaleticích je nyní jednou ze tří dceřiných firem společnosti Severní energetická, za její chod zodpovídá 56letý generální ředitel Luboš Pavlas.
"Nyní máme před sebou úžasný projekt, jak něco, co mělo skončit, využít pro další výdělek," říká Luboš Pavlas.
Jedna z vašich zaměstnankyň mi řekla, že do chvaletické elektrárny dojíždí z Přelouče ráda už kvůli tomu, že je to nejhezčí česká elektrárna. Souhlasíte s ní?
Také si to myslím. Technicky je opravdu krásná, čistě provedená, nikde není nic dostavováno, přilepováno. A je zasazena velmi slušně do krajiny.
Ale to není jistě důvod, proč jste ji koupili?
Koupili jsme ji proto, že tak můžeme dál zhodnotit uhlí, které máme v severních Čechách. Buď prodáme uhlí někomu, kdo si z něj vyrobí elektřinu a vydělá na ní, anebo si uhlí vytěžíme a spotřebujeme sami a sáhneme dál po marži v prodejním řetězci. Elektřina je ve výsledku ušlechtilejší produkt než uhlí. ČEZ by neměl uhlí, proto chtěl chvaletickou elektrárnu zavřít. Noví vlastníci využili jenom příležitosti a udělali jen to, co dělali předkové, když kdysi poblíž dolů postavili elektrárny a hutě.
O jaké období prodloužíte její provoz?
Chceme ji provozovat ještě aspoň 15 let, až za rok 2030. Kolik to bude stát, budeme vědět za rok, až dokončíme návrh programu obnovy. Je však jisté, že na každém bloku musíme snížit produkci kysličníků dusíku i síry a úlet prachových částic.
Elektrárna je velkým znečišťovatelem ovzduší. Lepší se?
Velmi dramaticky, zvláště se to týká síry. Znečištění také výrazně snižujeme po změně vlastníka tím, že jsme od září loňského roku začali používat uhlí, které má nižší obsah síry už od přírody.
Kolik uhlí denně spotřebujete?
Normální vlaková souprava má 30 vagónů a my vyklápíme na rotačním výklopníku sedm vlaků, tedy otočíme koly nahoru maximálně 210 vagónů denně. To je asi 12 až 13 tisíc tun. Skutečná spotřeba závisí na provozu a denní výrobě, pokud se dopravené uhlí nespotřebuje, ukládá se na skládku.
V jaké kondici jste převzal elektrárnu?
Odpovídající jejímu věku a délce provozu. První blok byl uveden do provozu v roce 1977, poslední o rok později. Teď jsme zařízení něco dlužni, protože ČEZ počítal s tím, že elektrárnu zavře, a nedělaly se velké generálky. Nemohu říci, že je v perfektní kondici - je to jako s autem, které má najeto sto tisíc kilometrů, sice se o něj staráte, jezdí dál, ale není tak nablýskané.
Nedoplácíte nyní i na to, že potenciální zaměstnanci o práci ve zdánlivě neperspektivním podniku nestáli?
To je pravda. Když se několik let říkalo, že elektrárna končí, její atraktivita byla pro nově nastoupivší mizivá. Teď by se měla zvýšit už tím, že chceme elektrárnu provozovat nejméně 15 dalších let. Atraktivita je daná jistotou zaměstnání, navíc patříme k málo podnikům v regionu, který potřebuje nabrat nové lidi.
Elektrárna ChvaleticeNachází se asi 25 kilometrů západně od Pardubic. Výkon jejích čtyř uhelných bloků činí 800 MW. Byla vybudována v letech 1973 -1979 v místech, kde předtím probíhala povrchová těžba pyritu. Zaměstnává 270 lidí. Komín chvaletické elektrárny měří 305 metrů a je nejvyšším komínem v České republice. Jejím vlastníkem je Severní energetická, a. s. |
Čím ještě může práce u vás mladé lidi přitáhnout?
Další atraktivitou je obor jako takový, uplatní se tady velký rozsah činností a znalostí. Pracuje se na zařízení, které se řídí fyzikálními zákony, je třeba k tomu znát něco z mechaniky, termodynamiky, hydrauliky, uplatní se znalosti z oblasti strojírenské, elektro, automatizace, metrologie, informačních technologií. Přijímáme pochůzkáře kontrolující zařízení, operátory na velín, vedoucí dvojbloku i směnové inženýry. Odměny jsou v rámci kraje spíše nadstandardní, chceme v tom pokračovat.
Nabízíte také exkurze?
Děláme jich hodně, často provázíme studenty. Jen letos jich elektrárnu už navštívilo na 700. A hodně lidí určitě dorazí na den otevřených dveří v sobotu 14. června. Zájemce čeká prohlídka elektrárny s odborným výkladem i doprovodný program pro děti.
Jaká je nyní situace v české energetice?
Nejtěžší je nejistá budoucnost, panuje v tom naprostý chaos. Směrnice a direktivy EU podporující obnovitelné zdroje způsobily, že je energetika naprosto rozklížená v tom smyslu, že příspěvky nad cenu silové elektřiny dostanou jen ti, kteří investovali do fotovoltaiky nebo větrných elektráren. Tato elektřina přijde na trh nepředpověditelně podle toho, jak fouká vítr a svítí slunce. Klasické elektrárny musí potom jenom hlídat, aby šly podle okolností s výkonem nahoru či dolů. Nebezpečí je v tom, jak odhadnout, kudy se bude energetika ubírat, a proto do uhelných ani plynových elektráren nyní nikdo neinvestuje. Pokud bude uhlí v Evropě stále nežádoucím slovem, tak to bude do budoucna problém.
