Strojvedoucího při práci na trati, vlaky, lidi i život na nádraží na jindřichohradecké úzkokolejce představuje nová expozice v Kavárně FotoCafé v Muzeu fotografie. Autorem výstavy nazvané Plnou parou vpřed aneb Zpátečníky neberem je student Jan Oliva.
"Fotky na výstavu vznikaly poslední rok. I když každou nafocenou sérii hned třídím a snažím se uchovat jen nejpovedenější záběry, vybrat finálních šestnáct snímků mi dalo docela zabrat," říká osmnáctiletý gymnazista z Jindřichova Hradce. O tom, jak se mu to nakonec povedlo, se můžete ve FotoCafé přesvědčit do konce července.
Výpravy na dráhu s fotoaparátem jsou dalším rozměrem zájmu tohoto mladého železničního nadšence. Svět na kolejích ho totiž fascinuje odmalička, kdy se chodil s maminkou dívat na mašinky na nedaleké nádraží.
Zatímco většině dětí to stačí pokrýt jejich zvědavost o vláčky, Honzu fascinovaly čím dál víc. K zájmu o železnici přitáhl už jako školák i svého dědečka a na rodinné zahradě spolu začali před osmi lety budovat soukromé železniční muzeum.
"Když jsem viděl, že kluk má o dráhu zájem, začali jsme shánět vyřazené věci ve sběrných surovinách. Všechno bylo rozřezané, protože to bylo zlikvidované. Nejdřív jsme to museli svařit a dát dohromady, aby to zase fungovalo," vysvětluje zámečník v penzi Oldřich Šetelík.
Prvním exponátem, který s vnukem na zahradu přivezli, byly mechanické závory. Dnes stojí natřené v původních barvách v rohu za plotem a zájemci si je mohou zkusit stáhnout a uslyší i klasické zvonění, které k nim patří.
A závory dlouho samy na zahradě nezůstaly. Časem k nim přibylo mechanické návěstidlo a výhybka na ukázkovém dvoumetrovém kolejišti. "Ještě máme připravená světla z přejezdu, která chceme do budoucna také opravit a zprovoznit. Aby vše bylo funkční, věnuju tomu dost času. Když nefotím nebo něco nepíšu, jsem pořád tady," líčí nadšený student.
Náhodní chodci se cestou kolem železničářské zahrady nestačí divit. U vchodu se tyčí drážní semafor, v protějším rohu zase zdvižená závora. Ale řekněte, kdo to má?
Fakt je, že kdyby milující děda Oldřich Šetelík vnuka v jeho zálibě tak nepodporoval, mohl místo plácku s kolejemi vysadit třešeň. A okolí by se nedivilo, proč roste strom obsypaný dozrávajícími třešněmi na kraji lesa naproti brance do zahrady.
Přitom od loňského podzimu už není tato zahrada jediným místem soukromého železničářského muzea. Pro vnitřní část expozice zabral mladý nadšenec i rodinnou garáž. A místo auta ...
"Ocitli jsme se v železniční stanici. Jsme na nádraží, takže si musíme najít, kdy nám jede vlak, což můžeme udělat na tomto točícím se originálním jízdním řádu z roku 1999, kde můžeme najít i trať 205 a 206 jindřichohradecké úzkokolejky," začíná gymnazista v roli průvodce výklad ve svém muzeu.
Návštěvníci si tu mohou také vyzkoušet výdej lepenkových jízdenek, jichž má sběratel vystaveno 74 druhů, potěšit se s modely vláčků nebo si zatelefonovat drážními telefony.
"Pro veřejnost otvíráme naše expozice pravidelně na jaře v rámci muzejní noci a pak na podzim ke Dni železnice," zve Jan Oliva, který nabízí víc informací na svém webu www.muzeum-zel.hu.cz.
