Vyčkávání na výhodnější ceny je v souladu se standardní ekonomickou teorií rozumně uvažujícího spotřebitele. V případě ceny peněz blízké nule a při určité pravděpodobnosti dalšího poklesu cen se prostě racionálně uvažujícímu finančnímu řediteli firmy nebo spotřebiteli vyplácí nákupy odložit a držet hotovost. S vyčkáváním roste pravděpodobnost, že budoucí nákup bude podstatně výhodnější.
Nákup mobilu odložit lze
Člověk samozřejmě neodloží nákup rohlíku, i kdyby jeho cena mohla klesnout, ale určitě zváží, zda si mobil nebo fotoaparát koupí hned, nebo počká, až bude za půl roku k dostání lepší model za stejné peníze. Což je jen odraz toho, že „stejný“ model už bude levnější.
A čím je zamýšlený nákup dražší, tím více uvažujeme. Takže u automobilů, jejichž ceny u nás několik let klesaly, přemýšlíme ještě více než u mobilu, oblečení nebo bot, ale na druhou stranu zase méně než při pořizování bytů a domů. To platí i ve firmách – v okamžiku, kdy je úrok v bance takřka nulový a ceny zamýšlených investic můžou dále klesat, nebudou finanční ředitelé spěchat s podpisy smluv a klidně nechají dodavatele ještě pár týdnů nebo měsíců „vycukat“ v naději, že ještě něco sleví.
Nejvyšší růst prodejů zaznamenaly automobily
Stojí přitom za pozornost připomenout, že pokles cen může samozřejmě také nastat v důsledku technického pokroku. Pak je však doprovázen růstem produktivity práce, investic, zisků firem a platů zaměstnanců. I v odvětvích, kde ceny mají díky tomuto vlivu přirozenou tendenci klesat, však může nastat krize poptávky. Následný pokles ceny spojený s propadem investic, zisků a marží prodejců, které mohou končit zavíráním obchodů a propouštěním zaměstnanců.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Údaje o prodejích v maloobchodě v měsících následujících po listopadovém oslabení kurzu koruny velmi pěkně ilustrují výše řečené. Po několik let trvajícím růstu průměrných úspor obyvatel při takřka stagnujících příjmech, po dva roky trvajícím úbytku investic, po zpomalování oběhu peněz a poklesech cen řady výrobků a služeb pod nulu nákupy občanů i firem v maloobchodní síti půl roku rostly.
A nejrychleji přitom stoupaly právě měsíční prodeje těch okruhů zboží, u nichž zvažování správného načasování nákupu hraje větší význam.
Nejvyšší průměrný meziroční růst o takřka 14 procent zaznamenává statistika u prodejů aut (obnovují se samozřejmě i firemní flotily a autopark živnostníků a podnikatelů), zhruba 6,5 procenta činí průměrný nárůst meziročních prodejů bílého zboží (praček, televizí, menší elektroniky a podobně). U oděvů a obuvi jde o nárůst nižší, dosahující v průměru necelá čtyři procenta, což je však logické (zkuste odkládat nákup bot, když se vám ty současné rozpadají za chůze), stejně jako u potravin, jichž se z podstaty věci úvaha o načasování nákupu nijak významně týkat nemůže.
Trvalý růst prodejů místo obav ze zdražení
Spotřebitelé i firmy se tedy začínají chovat při utrácení v zásadě normálně. Přestávají počítat s možností dlouhodobého poklesu cen většiny toho, co hodlají zakoupit, a tam, kde jde o slevy v důsledku technického pokroku, zohledňují intuitivně právě a jen ten trend pokroku.
Využití kurzu koruny pro odvrácení deflace tak přineslo na úrovni maloobchodu zvýšené obraty, a to nejen v důsledku vlny listopadových nákupů tažených obavami ze zdražení, ale především podstatně trvalejší růst prodejů plynoucí ze zásadnější změny spotřebitelského chování.
Efekt konce odkládání investic a spotřeby se však postupně vyčerpává. Růsty maloobchodních prodejů budou tedy muset být v budoucnu taženy nikoli postupným snižováním míry spoření, ale hlavně zvýšením příjmů a zlepšením spotřebitelské nálady.
Silnější růst mezd, postupné ukončování nuceného zkracování pracovní doby a pokles nezaměstnanosti spojený s růstem výroby, objednávek a zisků výrobních firem však lze již v datech také pozorovat...
