„V roce 2013 řešila policie na dálnici D3 sedmnáct dopravních nehod způsobených střetem aut se zvířaty. Letos jich evidujeme devět,“ vypočítal jihočeský policejní mluvčí Milan Bajcura.
„Srážka s lesní zvěří je na dálnici velmi nebezpečná už kvůli tomu, že zde řidiči jezdí rychle a souvisle ve dvou pruzích. Aby k těmto situacím nedocházelo, jsou podél dálnice vysázeny živé ploty – biokoridory a drátěná oplocení. Ta však nejsou zatím na všech místech,“ podotkl Bajcura.
Před lety byl názor na ploty jiný
Právě z toho důvodu nyní Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) oplocení rozšíří. „Původní projekt dálnice vznikl už před osmi lety. Za tu dobu se názor na oplocení vyvinul. Původně jsme počítali jen s oplocením migračních koridorů zvěře, to jsme ale na základě zkušeností a doporučení mysliveckých sdružení přehodnotili a nyní se dooplotí i ten zbytek,“ uvádí zástupce ředitele českobudějovické správy ŘSD František Petroušek.
Podle jeho odhadu by pracovníci firmy Dřevotvar, která zakázku získala, měli dooplocení stihnout do čtvrt roku. „Teoreticky by to mohlo být hotové už do konce prázdnin,“ dodal František Petroušek. Plot by tak poté měl být po celé délce současné dálnice D3 mezi jihočeským Veselím nad Lužnicí a středočeským Meznem.
V současnosti se zvířata často dostávají do pastí, protože se dostanou do míst, kde není plot, a pokračují v cestě, čímž vběhnou na dálnici.
Srážek se zvířaty je přitom mnohem více, než policie eviduje. Jsou to desítky menších střetů, které nezpůsobí až takovou škodu na vozidlech, případně jen skončí smrtí zvířete.
Srážka se zvířetem je na D3 na týdenním pořádku
„Nehody se tam stávají průběžně. Mezi nimi byly i vážnější, kdy došlo ke srážce s kanci. Jednou dokonce i s bachyní, která měla mladé. Mrtvá zvířata tam nacházíme každý týden. To ani nepočítám zajíce, protože těch je tam spousta,“ říká hospodář mysliveckého sdružení Liška Košice u Soběslavi Petr Nemrava. „Může se stát cokoli. Ve 130kilometrové rychlosti se řidič nemůže stihnout vyhnout,“ dodává Nemrava.
Podle něj bude lesní zvěři trvat řadu let, než se naučí chodit novými trasami. „Zvířata nechápou, že mají najednou chodit jinudy. Bude trvat třeba generaci, než si zvyknou. Problém je i v tom, že podchody a nadchody, které dálnici přetínají, nejsou zarostlé, takže tam zvířata nepůjdou, protože jim nedůvěřují,“ doplňuje Nemrava.
Hospodář mysliveckého sdružení připojil příklad u rybníka Koberný. Zvěř tu chodí podél břehů a původní „cesta“ ji navede na místo, kde je sice pod dálnicí podchod, jenže je tam štěrkové staveniště. A to pro zvířata není přirozené, takže raději chodí přes silnici.
