„Hřensko je nejnižší přírodní bod. Dno našeho povrchového dolu Bílina je nejhlubší otevřené místo vytvořené člověkem. Aktuálně dosahuje hodnoty 20,4 metrů nad mořem, a to přesně u hlavní čerpací stanice ve střední části porubní fronty,“ přibližuje člen představenstva Severočeských dolů Vladimír Budínský.
Horníci jsou na tento fakt hrdí. „Jezdím kolem toho každou směnu. Jde vlastně o bazén, kam se svádí voda z celého dolu,“ říká zaměstnanec důlní dopravy Luboš Hostek.
Veřejné povědomí o malém unikátu však moc velké není. „Vůbec o tom nevím. Kdysi jsem zaslechl podobnou informaci, která se ale týkala Dolu ČSA v Karviné,“ přiznává například meteorolog Martin Novák z Teplic.
Připomíná ale, že výškopis míst, kde se dobývá uhlí, se neustále mění. Vedení dolů to potvrzuje.
„Místo se samozřejmě posunuje, tak jak se rychlostí asi sto metrů za rok posunuje na západ celý povrchový důl Bílina,“ přibližuje Budínský. Dodává, že tímto postupem zároveň dál klesá i hloubka nejnižšího místa. Uhelná sloj totiž směrem na západ klesá stále hlouběji pod povrch.
„Během několika let se tak dostaneme až na hladinu 0,000 metru Baltského výškového systému,“ doplňuje Budínský.
Z nejhlubší jámy až na Sněžku za 27 hodin
Přestože důl není veřejně přístupný, možnost dostat se do nejnižšího bodu Česka se zájemcům čas od času naskytne.
„Pořádáme exkurze do dolů a jejich návštěvníci často projevují zájem podívat se na tento unikát,“ uvádí Budínský. Nejbližší taková příležitost podle něj bude na jaře příštího roku.
Loni se dno dolu dokonce stalo výchozím bodem pro cyklistický rekord. Milan Silný a Josef Janča si ho vybrali jako start trasy, jejíž cíl byl naopak v nejvyšším bodě Česka, tedy na vrcholu Sněžky.
Na horských kolech urazili dohromady 237 kilometrů s převýšením 1 587 výškových metrů. Zvládli je za 27 hodin nepřetržité jízdy, s sebou měli pouze nápoje a energetické tyčinky.