Ústavní stížnost není důvodná, uvedl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Firma už nemá další vnitrostátní právní prostředky ke své obraně, uvedla její advokátka Sandra Podskalská.
Ústavní soudci už v minulosti rozhodli, že solární odvod není v obecné rovině protiústavní, pokud nemá na konkrétní firmu takzvaný rdousící efekt. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu může stát v takovém případě daň prominout, případně s odvodem posečkat, což nyní zdůraznil také Ústavní soud (ÚS).
Z úterního nálezu zároveň vyplývá to, že námitku rdousícího efektu nelze uplatňovat v řízeních o stížnosti na postup plátce daně. Je nutné hledat jinou cestu. Nález je také dalším apelem na zákonodárce a výkonnou moc, aby vznikla taková právní úprava, jež umožní zohlednění případného likvidačního dopadu na konkrétní firmy.
„Není však úkolem ÚS, aby finanční správě přesně určoval, jakými způsoby a metodami naplní dříve vymezené ústavní limity, pokud daného cíle dosáhne a pokud zvolené metody budou ústavně konformní,“ uvedl při vyhlášení Šimíček.
Orgány finanční správy by podle něj každopádně měly řádně řešit žádosti o posečkání nebo prominutí daně a rozhodovat přezkoumatelným způsobem, tedy s jasným odůvodněním a zřetelným zvážením toho, jak lze zmírnit případné likvidační účinky. Rdousící efekt při tom nelze dovozovat ze samotné existence solárního odvodu, nýbrž vždy s ohledem na výnosy ze zdroje obnovitelé energie po dobu 15 let. Právě dlouhodobý pohled může být klíčový, naznačil Šimíček. Justice se podle něj nepochybně bude zabývat situací solárních elektráren i v budoucnu.
Podle Podskalské se zřejmě ještě žádné firmě nepodařilo rdousící efekt prokázat a dosáhnout prominutí daně. „Je to na mrtvém bodě, v podstatě se čeká na to, až první elektrárna doopravdy zkrachuje,“ řekla Podskalská.
Elektřinu, kterou firma PT Energetická vyrobí, dodává do sítě společnost ČEZ Distribuce, která je zároveň plátcem daně. Předmětem sporu se stala platba za elektřinu dodanou v únoru až červnu 2012. Distributor z ní výrobci strhnul 26procentní solární odvod. Firma PT Energetická si na postup plátce daně neúspěšně stěžovala na finančním úřadě i finančním ředitelství. Následovala žaloba ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem a kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, opět bez úspěchu. Firma tvrdila, že jí soudy odepřely spravedlnost, neboť se vyhnuly věcnému přezkoumání její situace, přestože pro to byly naplněny všechny zákonné podmínky.
Šestadvacetiprocentní daň pro solární elektrárny uvedené do provozu v letech 2009 a 2010 schválili poslanci na konci roku 2010 v reakci na boom nových slunečních elektráren vyvolaný zvýhodněným výkupem energie. Platit měla tři roky, později Parlament její účinnost prodloužil a snížil sazbu na deset procent. Provozovatelé elektráren zavedení odvodů kritizovali jako nečekaný a protiústavní zásah do svých podnikatelských záměrů. Proti Česku vedou arbitráže, mnozí se v soudních sporech pokoušejí doložit rdousící efekt.
