Koh-i-noor už dávno nejsou jen různé tužky či pastelky. Holding zaměstnávající 2 500 lidí se věnuje energetice nebo zdravotnictví, poslední dobou se ale soustředí na strojírenství. Málokdo by řekl, že produkty Koh-i-nooru dnes najdete v podstatě v jakémkoli evropském autě.
Divize Machinery je nejmladší a zároveň nejperspektivnější součástí holdingu. Šéfuje jí Robert Záboj. Do divize letos v lednu přibyla brněnská společnost Formex vyrábějící díly do světlometů. Strojírenství je obor, na který se Koh-i-noor nyní soustředí. Lze tak očekávat další akvizice.
Čekal jste už v mládí jako synovec majitele holdingu Vlastislava Břízy, že jednou nastoupíte do Koh-i-nooru?
Vůbec ne, šel jsem si svou cestou. Do Koh-i-nooru jsem nastoupil až v roce 2004. Po škole jsem pracoval v Hradci Králové jako technik v bývalé ZVU Chemie. Postupně jsem se vypracoval na vedoucího materiálové zkušebny. Pak ke mně pan Bříza přišel s tím, že by si přál, abych šel do Koh-i-nooru. Přijal jsem to a na pozici šéfa nastoupil do závodu v Městci Králové. Za dva roky jsem k tomu dostal ještě další závod v Broumově, kde se vyrábí versatilky. Ten měl hodně špatné výsledky a dostal jsem za úkol ho restrukturalizovat. To se mi docela povedlo, vytvořil se tam stabilní tým lidí.
Robert Záboj (38 let)Narodil se 8. září 1976 v Hradci Králové. Zde absolvoval Střední průmyslovou školu strojní. Pak šel na Technickou univerzitu v Liberci. Titul MBA získal na Sheffield Hallam University. Nyní dokončuje doktorské studium. Pracovní kariéru začal v bývalém ZVU Chemie Hradec Králové. V roce 2004 odešel do Koh-i-nooru. V holdingu svého strýce vedl nejprve závod v Městci Králové, pak v Broumově, v roce 2007 restrukturalizoval poličskou nástrojárnu a po vytvoření Koh-i-noor Machinery začal této divizi šéfovat. Je svobodný, bezdětný. Jeho koníčkem je letectví. Chodí na letecké dny, čte knížky o této tematice. Kromě toho rád lyžuje a boxuje. |
Pak přišla akvizice Ponasu. Jak jste na firmu v Poličce přišli?
Za socialismu to byla dvorní nástrojárna Koh-i-nooru. Po roce 1991 se to zprivatizovalo a společnost postupně upadala. My jsme ji koupili za pět minut dvanáct. Možná spíš pět po dvanácté. Pan generální tam poslal mě, abych to dal do pořádku.
Takže se z vás stal krizový manažer?
V podstatě ano. Bylo to pro mě dost těžké. Sice jsem nějaké zkušenosti v tomhle ohledu měl, ale tam to bylo opravdu složité. Odcházeli zákazníci typu Continental, Bosch, Schneider. Byl tam i exodus lidí. Nešly tam žádné investice do vybavení. Podařilo se nám to zastavit a dneska jsme mezi nejlepšími dodavateli Continentalu. Skromnost stranou - je to úžasný výsledek, na který jsem hrdý. Zmodernizovali jsme provoz, v roce 2013 jsme postavili i novou halu. Zároveň jsme začali pracovat na akvizici společnosti Ronas v Rožnově pod Radhoštěm, kterou jsme koupili v lednu 2014.
Proč právě tu? Vždyť Rožnov pod Radhoštěm je úplně na druhém konci republiky.
Je to jedna z nejšpičkovějších nástrojáren v Evropě. Její know-how rozhodně stálo za to. Vyrábí se tam velice složité plastové výlisky třeba pro Jaguar, Land Rover nebo Bentley. Já jsem tu nástrojárnu znal, přesvědčit pana Břízu ke koupi bylo velmi snadné - byl okamžitě pro. Původním vzděláním je totiž strojař a jeho snem vždycky bylo vybudovat strojírenskou divizi. Což se nákupem Ronasu povedlo a vznikla Koh-i-noor Machinery. Hned se ukázalo, že to byla skvělá investice. Dostali jsme se na trojnásobné výsledky, než mělo předchozí vedení. Provozní zisk byl 47 milionů korun.
Robert Záboj najezdí ročně asi 80 tisíc kilometrů a říká, že řízení už nesnáší.
Jak jste toho dosáhli?
Velkou měrou díky synergii s Ponasem. První věc, kterou jsem udělal, bylo nasdílení výrobních kapacit. Například jeden stroj nebyl v Rožnově zcela využit, zatímco v Poličce byl přetížený. Takže se výroba rozdělila. Díky tomu se ušetří spousta peněz. Také jsme sjednotili nákupy, díky čemuž se dostáváme na jiné ceny.
Poslední akvizicí je brněnský Formex. Nerozumím ale, proč někdo takovou společnost prodával. Podle dostupných údajů firmě ohromně rostl obrat i počet zaměstnanců...
Ten nárůst byl totiž až moc dramatický. Z malé firmy se v krátké době stala velká, což je manažersky velmi složité zvládnout. Proto došlo k prodeji. Pro nás to byla skvělá příležitost, Formex vyrábí světla do aut. Mým úkolem je společnost stabilizovat, zakomponovat ji do divize, aby se mohly využít synergické efekty, o kterých jsem už mluvil.
Všechny tři firmy z divize Machinery se tedy soustředí hlavně na automobilový průmysl?
Ano, 80 procent výroby jde do automobilového průmyslu. Mým cílem je, aby každá nástrojárna měla vlastní specializaci. Ponas složité technické díly, Ronas plastové díly s kovovými zálisky a Formex optické díly. V Ponasu jsme navíc založili vývojové centrum, kde máme 20 specialistů. Chceme dělat výrobky s vyšší přidanou hodnotou. Díky tomu můžeme zvládnout nové technologie, které nikdo jiný neumí. Musíme být napřed před ostatními nástrojárnami.
Plánují se i další akvizice?
Určitě. Pan generální má záměr vybudovat největší nástrojárnu v Evropě, takže na tom pracujeme. Já se teď hlavně snažím všechno zastabilizovat, což není jednoduché, vývoj je velmi překotný.
Jaké to vlastně je, přijít jako nový šéf po akvizici do koupené firmy? Nikoho neznáte a máte společnost restrukturalizovat.
Je to velice složité. Musíte si ty lidi zavolat a poznat, v kom je potenciál, a s nimi pracovat dál. Každá akvizice a změna majitele samozřejmě vyvolává emoce. A odchody lidí - ať už dobrovolné, nebo vynucené. Pro nás je vždy cílem udržet si jádro nástrojářů, kteří jsou nositelé know-how firmy. Na začátku si všechny zavoláte, představíte se a řeknete jim svoje vize a pravidla, které začnete postupně přivádět do života. Což může být problém. Například ve Formexu byla dost uvolněná atmosféra.
V jakém smyslu?
Když majitel nebyl v práci, výkonnost radikálně klesala. Na to nejsme zvyklí. Já jsem zastáncem toho, že ve fabrice musí být tvrdý režim. Vím, jak to chodí, prošel jsem si řadu pozic ve výrobě. Sám vím, jak jsem vedoucímu vypravoval, že jsem vytížený. Tyto zkušenosti se mi hodí, nenechám se opít rohlíkem.
Jedna společnost je v Broumově, druhá v Poličce, třetí v Rožnově pod Radhoštěm a vedení holdingu v Českých Budějovicích. Kolik kilometrů najezdíte?
Ročně asi 80 tisíc. A můžu říct, že řízení už nesnáším. Je mi špatně z toho, že si mám sednout do auta. Většinu času jsem nyní v Brně, protože to je nová akvizice, takže tam je nejvíc práce. Jinak přejíždím z jednoho závodu do druhého. Do toho dokončuji velký doktorát z technických věd. Je to hektické.
