Aktuálně mají země EU za úkol do roku 2020 zajistit, aby alespoň desetina paliv v dopravě pocházela z obnovitelných zdrojů. Evropský parlament teď rozhodl, že jen sedm procent mohou splnit používáním biopaliv z vypěstované řepky či kukuřice. Dosud limit nebyl.
Výroba biopaliv je dražší než klasická nafta nebo benzín. Proto biopaliva členské státy dotují - v Česku je na ně například nižší spotřební daň než na fosilní paliva. Navíc je ze zákona povinnost je přimíchávat do klasických paliv. Bez toho by byla neprodejná a nikdo by je nechtěl.
Biopaliva v českém parlamentu
V poslanecké sněmovně se tento týden má projednávat novela zákona o spotřební dani, která daňové zvýhodnění biopaliv mírně snižuje. Je to reakce na přání Evropské komise.
Zatímco Unie považuje využívání biopaliv za samozřejmost a v opačném případě hrozí vysokými sankcemi, v Česku poslanci opozice nahlas požadují podporu biopaliv zarazit. Příčinou politického souboje je fakt, že ministr financí je největším výrobcem biopaliv v zemi - má na nich založenou část byznysu. Je podezřelý, že teď hraje ve svůj prospěch. Jenže Andrej Babiš má svůj byznys jistý už dávno - Česko se k ekologickým cílům EU zavázalo v roce 2009.
Pro Česko je cíl splnit požadovaných deset procent obnovitelných zdrojů v dopravě zatím z říše snů. Aktuálně splňuje 5,5 procenta - díky přimíchávání biopaliv do klasických pohonných hmot. Menší část povinností pak distributoři pohonných hmot plní tím, že prodávají vysokoprocentní biopaliva jako B30, E85 nebo čistý rostlinný olej nebo biolíh.
„Nad tento objem je možné se dostat jen vysokoprocentními biopalivy, která budou bez podpory velmi problematicky prodejná,“ říká Hynek Jordán, tiskový mluvčí ministerstva zemědělství. Česko aktuálně čeká na schválení druhého Víceletého programu podpory biopaliv na roky 2015 - 2020 Evropskou komisí. Očekává se, stejně jako u prvního Víceletého programu, že daňové zvýhodnění podpoří.
Výroba a dovoz biopaliv první generace se tak díky tomu bude muset v Česku v příštích letech kvůli splnění evropského cíle dál zvyšovat - to je pro jejich výrobce a dovozce pochopitelně dobrá zpráva. Reálných možností, jak splnit desetiprocentní podíl, už mnoho není. Dalo by se víc jezdit na elektřinu (elektromobily či elektrické trakce na železnici) nebo na biomethan. To ale vzhledem ke struktuře českého vozového parku (převažují auta na klasická paliva) moc nepomůže.
Dala by se také více používat biopaliva druhé generace - z odpadních rostlinných olejů a živočišných tuků a z mořských řas, tedy ekologičtější. Jenže ani Evropský parlament jim zatím nedal výslovnou podporu. Mohl jejich používání přímo nařídit, ale místo toho jen nezávazně doporučil jejich používání - zhruba půl procenta z celkového objemu. Europoslanec Pavel Poc (ČSSD) lituje, že parlament nepodpořil využívání biopaliv druhé generace. „Čekal jsem víc, ne jen dobrovolnost, je to zklamání,“ říká.
Druhá generace biopaliv situaci zatím nevyřeší
Výroba biopaliv druhé generace totiž podle lidí z branže vyžaduje drahé technologie a další výzkum včetně dopadových studií na udržitelnost. „Odpadů není tolik, je nebezpečí, aby se záměrně nevyráběly odpady,“ vysvětluje Petr Jevič z Výzkumného ústavu zemědělské techniky, odborník na biopaliva. „Je třeba prověřit, jestli je využití těch odpadů udržitelné. Celá řada odpadů zajištuje určitou biodiverzitu, například ne všechna sláma ze zemědělských polí by na to měla být využívána,“ říká expert.
Navíc biopaliva s postupem výroby druhé generace jsou podle mluvčího Jordána na trhu zatím prakticky nedostupná. V Evropě existují pouze dva významné závody na tato paliva - v Itálii a v Rumunsku. V Česku je fungující závod na biopaliva z odpadů jediný, s kapacitou 70 tisíc tun bionafty ročně. Ten nicméně aktuálně českým klientům nedodává. Podle informací z tiskové zprávy vyváží například do Itálie, Francie, Holandska, Belgie nebo Velké Británie. Důvodem je podle jednatele Kamila Jirounka údajně technická neuznatelnost jeho výroby za paliva druhé generace.
