„Naštěstí jsem nyní zvolil poslední vagon. Jinak bychom spolu nemluvili. Jsem chlap, kterému se slzy do oči nederou, dneska to však bylo jinak,“ ulevil si.
Roubal odjížděl do Prahy na obchodní jednání. Všiml si, že pendolino bylo zaplněno ani ne z poloviny. „Vlak končil až ve Františkových Lázních, takže vlakem do lázní cestovala i řada starších lidí,“ popsal.
Jízda začala bez problémů. Ale jen do Studénky, místa, které je vinou tragédie z roku 2008 neblaze zapsáno na seznamu vážných železničních nehod. Pendolino tam nezastavuje, proto jelo takřka plnou rychlostí. „Najednou jsme cítili takový tupý náraz. Nebyl silný, ale všechny překvapil,“ líčil Roubal.
Podívejte se na běžný průjezd pendolina místem, kde se stalo vlakové neštěstí:
Vlak chvíli připomínal ohnivou kouli
Podle něj vlak nebrzdil, o tom je přesvědčen. „To bychom se mohli něčeho chytit, přidržet. Náraz však byl naprosto nečekaný.“
Poté se ozval výbuch a za okny se objevil dým a plameny. „Taková ohnivá koule. Pak byla tma a asi patnáct sekund naprostého ticha,“ pokračoval Roubal. Ve vagonu vznikla panika, lidé nevěděli, co se stalo, prostorem se šířil zápach a dým. Roubal podotkl, že pracovníci drah nejspíše nejsou na takové mimořádné případy připraveni.
Názory na železničáře se různí
„Nikdo nepřišel, aby pomohl nebo řekl, co se stalo a co máme dělat. Vzal jsem za kliku a nouzově otevřel dveře. Pak jsme vystoupili,“ řekl muž, který má naražené koleno a zřejmě si hnul s krkem. „Ale to jsou maličkosti, co snad za chvíli odezní. Když jsem viděl ty chudáky z prvního vagonu, tak moje zranění je banalita,“ konstatoval.
Trochu jinak viděl okamžiky nehody další z cestujících Milan Palák. „Kolem oken byla mračna prachu, jako by vlak vjel do hromady mouru. Paniku jsem ve vlaku nezaregistroval,“ zmínil Palák, který by počínání pracovníků Českých drah rozhodně nekritizoval: „Železničáři se chovali zcela profesionálně, na perónu mezi cestujícími ihned hledali lidi, kteří mají alespoň zdravotnický kurz, aby šli pomoci zraněným v prvním voze.“
Záchranáři byli na místě neštěstí hodně brzy
Souprava tlačila kus kamionu několik stovek metrů až na studénecké železniční nádraží. „Bylo to děsivé. Kabina pendolina byla zasypaná nějakým nákladem, přední část rozpáraná. Lidé, zvláště ženy, byli v šoku. Ale všichni se chovali velmi spořádaně, až mě to překvapilo,“ řekl Roubal.
Velmi brzy, snad ani ne za deset minut, přistál záchranářský vrtulník, vzápětí dorazily sanitky. „Musím uznat, že záchranné akce probíhaly na jedničku,“ konstatoval muž, který to, že vyvázl s drobnějším zraněním, přičítá jen a jen štěstí.
