Když jsem před dvěma lety poprvé přijel do ráje technologických firem Silicon Valley v Kalifornii, byla hodnota Facebooku na burze 100 miliard dolarů. Teď je to 260 miliard dolarů. Můj děda by nevěřil, že hodnota nějaké sociální sítě může mít větší cenu než běžná průmyslová fabrika. Ale je to fakt. Třeba takový Apple má v hotovosti na pokladně tolik peněz, že by naplnil tři roční státní rozpočty Česka a ještě by mu zbylo.
Ceny akcií většiny technologických firem jsou po mírném oslabení znovu na dohled historickému maximu. Nemůže tohle všechno bouchnout? Splasknout jako bublina? Kdyby se to stalo, pocítil by to svět i daleko za hranicemi Silicon Valley. Vzpomeňte si - jedna taková obří bublina praskla relativně nedávno, když se před sedmi lety zaprášilo po americké investiční bance Lehman Brothers. Hned nato spadly ceny realit v Americe a Evropě, začala rozsáhlá krize a efekt je leckde cítit ještě doteď. Bouchla bublina na trhu se zlatem. Spadlo nafouklé Řecko. Brzdí i Čína. Co nebo kdo je dál na řadě? Nemůže to být právě Silicon Valley?
Aleš Michl Od června 2006 v týmu Raiffeisenbank. Předtím byl v týmech místopředsedů vlád pro ekonomiku Martina Jahna a Jiřího Havla. Je členem týmu poradců ministra financí Andreje Babiše. |
Tak přesně na tuhle otázku chci hledat odpověď v příštích dnech přímo v Silicon Valley.
Jak nám to pěkně frčí
Americké křemíkové údolí, sídlo firem Apple, Google, Facebook, Intel nebo Hewlett-Packard mimochodem už jednou taky krachlo - mezi roky 1999-2001 spadly ceny zdejších akcií jak blumy. Jeden den stála akcie Amazonu 107 dolarů a vzápětí to bylo jen 7 dolarů. Víte, za kolik se prodává dnes? Za 530 USD.
Všechny ty bubliny měly společné to, že ceny byly do té doby na maximu - na historickém rekordu. A my si říkali, jaká je to všechno paráda. Jak všechno frčí, jak má.
Dneska to v technologické branži taky pěkně frčí. V Silicon Valley v Kalifornii je teď běžné, že začínající firma je jen kvůli na první pohled super nápadu investory ceněná na miliardu dolarů a více. Umíte si představit začínající firmu, která má hodnotu v přepočtu kolem 24 miliard korun?
Třeba taková Instacart, která rozváží potraviny, je investory ohodnocena na 2 miliardy dolarů. A ne investory ledajakými, je mezi ni mi třeba Sequoia Capital se čtyřicetiletou tradicí financování firem v regionu. Kdyby tuhle sumu měly české e-shopy, třeba Tomáš Čupr na svůj Rohlík.cz nebo jeho konkurence Rockaway na svůj Koloniál.cz nebo Oldřich Bajer na Zoot.cz, poslali by do háje všechny tradiční české obchody s potravinami, respektive módou.
Největší nová hvězda Silicon Valley je Tesla Elona Muska, která vyrábí krásná elektrická auta. Její hospodářské výsledky jsou: 2010 - ztráta 154,3 milionů dolarů; 2011 - ztráta 254,4 milionů; 2012 - ztráta 396,2 milionů; ve 2013 – pro změnu ztráta 74 milionů; a ve 2014? co myslíte? Ztráta 294 milionů dolarů. Chcete znát očekávání pro 2015 a 2016?
Musk v lednu 2015 řekl, že Tesla zřejmě nevykáže čistý zisk dříve než v roce 2020. Vše co vydělá, plus nový kapitál od investorů, cpe zpět do firmy, aut a baterek. Přesto firma mezi investory letí. Stále jí někdo dává peníze. Jak je to možné? Protože nejde o čísla, které lezou z účetního systému. Nejde o zůstatky (pardon debety) na bankovních účtech. Jde o příběh, který za tím vším je, a jak mu masa lidí kolem technologií a internetu věří (více o výsledcích Tesly zde).
Křeslo za 17 tisíc
Můj děda by koukal i na zdejší platy. Sedmdesát tisíc dolarů za rok je tady běžná mzda. Většina techniků má 100 tisíc dolarů a víc. Tedy po přepočtu přes 200 tisíc korun měsíčně. Jenomže tomu odpovídají i nájmy. Jedna židle, když chce člověk založit firmu, v nějakém společném kancelářském prostoru v San Franciscu vyjde i na 700 dolarů za měsíc, tedy 16 800 korun. Obyčejná židle (ano je aspoň na kolečkách). Privátní malý kanclík stojí 1 500 dolarů a více, tedy 36 tisíc korun. Cena hotelu za noc je šest tisíc korun a více. Pod touto hranicí jsou už jen ty se šváby.
Práce je zatím hodně, ale pořád platí, že i trh práce se podobně jako celá společnost se mění. O job přicházejí běžní taxikáři, neboť tady se jezdí Uberem. Airbnb krade zákazníky hotelům. Knihkupci nesnášejí Amazon. A kabelovky by slavily, kdyby mohly Youtube vymazat ze světa.
Třeba Enrico Moretti v knize Nová geografie práce (New Geography of Jobs) tvrdí, že každý nový technologický pracovník vytvoří v regionu v příštích deseti letech pět pracovních míst. Naváže na sebe totiž služby - s dobrým platem půjde za kadeřníkem, do restaurace nebo za zábavou.
Je to všechno jenom bombastické pozlátko?
Boom v Silicon Valley je vidět i na nových sídlech firem - až tak hezkých, ze o nich psal módní časopis Vanity Fair. Apple si v údolí v Cupertinu staví gigantické skleněné sídlo “the Spaceship” pro 12 tisíc lidí navržené Normanem Fosterem. Nove sídlo Facebooku má největší střešní park na světě. Google připravuje upgrade své centrály a použije k tomu armádu malých robotů, kterým říká “crabots”.
Tohle všechno ukazuje, jak bohaté firmy ze Silicon Valley jsou. Jenomže i Vanity Fair si klade otázku, zda to celé není už příliš nafouknuté. Časopis cituje knihu profesora z americké Yale Vikrama Mansharamaniho nazvanou Boombustology, ve které píše, že když se v New Yorku stavěly překrásné mrakodrapy ve stylu art deca jako, sídla firem a demonstrace úspěchu, třeba Chrysler Building nebo Empire State Building, přišel v roce 1929 krach.
Shrnuto, Česko je z Evropské unie nejvíce závislé na průmyslu. Jsme klasici. Otázka zní: fakt tyhle trendy ze Silicon Valley přemění celou společnost od klasických továren a ruční práce k tomu, že třeba jednou i naše ekonomika bude stát na technologiích a všichni budeme jeden velký Facebook nebo je to všechno jen jedna velká bublina a stará dobra továrna nás bude živit dal? I to se budu snažit přiblížit ve své on-line reportáži z amerického Silicon Valley.
