Ještě předloni dostávali farmáři za litr mléka i 11 korun. Loni spadla průměrná cena pod desetikorunu. „A v těchto týdnech už se mléko vykupuje zhruba za 7,20 Kč za litr,“ říká František Krofta z Odbytového obchodního družstva se sídlem v Potvorově na severním Plzeňsku.
To je situace, kdy se výroba mléka stala prodělečnou - rentabilní je zhruba při ceně 8,50 Kč za litr. Zemědělci teď mléko dotují například ze své rostlinné výroby, ale tvrdí, že pokud se nezmění dotační politika a chování obchodních řetězců, může to vést k likvidaci chovů dojnic.
Co se stalo? V Evropě je přebytek mléka způsobený sankcemi proti Rusku. V dubnu navíc po 31 letech skončily v Evropské unii kvóty na mléko a jednotlivé státy ho mohou bez hrozby sankcí produkovat kolik chtějí.
„Od kolegů z Německa víme, že se na konec kvót chystali už od roku 2007. Produkci zvyšovali o 2-3 procenta ročně. Francouzi si vymohli obří dotaci. A my jsme stále ve fázi debat a slibů, ale vyhlídky na podporu výroby mléka nemáme žádné,“ konstatuje Václav Bulín ze Zemědělského družstva vlastníků Štichovice.
Pro Česko je údajně slíbena dotace okolo 300 milionů korun. „To je ale asi deset haléřů na litr a to situaci zásadně nezlepší,“ dodává.
Zemědělci z kraje stále dodávají asi čtvrtinu mléka, které vyrobí, mlékárnám v bavorském příhraničí. Němci ho berou a včas platí, ale výkupní ceny dočasně spadly i pod úroveň tuzemských.
Podle předsedy Krajské Agrární komory Plzeň Jaroslava Šímy byla chyba, když se při vstupu do EU rozhodlo Česko pro dotační systém vázaný na půdu, na hektar. Zemědělci s tím souhlasili, ale dnes se to ve vztahu k živočišné výrobě ukazuje jako problém a nikdo není schopný to změnit.
Hledá se způsob, jak producenty mléka podpořit, aniž by se stát dostal do střetu s unijními pravidly, a jak zajistit, aby peníze zůstaly skutečně prvovýrobcům.
Například Slováci dávají zemědělcům peníze přes plemenářskou unii za data o chovech. U nás se přemýšlí například o příspěvcích za zaorání kejdy, ale tyto úvahy jsou v počátcích.
Další ranou pro mlékaře bylo letošní horké léto, kvůli němuž nenarostla kukuřice. „V objemných krmivech nastane bída, krmení začne docházet na jaře. Jeho ceny možná porostou, ale hlavně nebude možné ho sehnat. Stádům navíc konkurují bioplynové stanice, které se bez kukuřice také neobejdou. Klesne užitkovost dojnic a někteří zemědělci budou opravdu nuceni přemýšlet, jestli se jejich chovu nezbavit,“ míní Václav Bulín ze Štichovic.
Náš nepřítel jsou řetězce, říká zemědělec Bulín
Doplnil, že ekonom už by stáje zavřel, ale sedlák přemýšlí jinak - se vztahem k chovu a v dlouhodobější perspektivě. Záleží na tom, jak je který zemědělský podnik silný a jak dlouho tudíž vydrží chov dotovat z jiné činnosti.
Navíc leckdy není snadné skončit ze dne na den třeba i proto, že se zemědělci u dotovaných investic zavazují danou činnost několik let provozovat.
Zemědělci hovoří o tom, že vnímají zájem lídrů Evropské unie tlumit produkci mléka v Česku a ve východní Evropě. Navíc si stěžují na chování nadnárodních obchodních řetězců, které údajně vytlačují české producenty ze své nabídky a účtují si až stoprocentní marže.
„My prodáváme litr mléka za sedm korun a v obchodu si ho koupíte za cenu mezi 20 a 30 korunami. Co říct víc? Náš nepřítel nejsou zpracovatelé, u nich takový nárůst není. Náš nepřítel jsou řetězce,“ tvrdí Bulín.
Právě před jejich centrálami nebo obchody by podle něj mělo smysl protestovat. „Na schůzích komory a zemědělského svazu se o protestech hovoří. Měly by význam. Zatím se k nim nepřistoupilo kvůli problematičnosti akce. Máme strach z toho, že když budeme blokovat řetězce, tak nás z jejich parkovišť a pozemků vynesou,“ uvedl Bulín pro ČTK.
