Přivydělat si pečením vánočního cukroví je stále populárnější. Inzerátů na internetu přibývá a především ženy, které mají výrobu vánočních sladkostí v ruce, začaly nabízet svůj um lidem, kteří před Vánocemi péct nestíhají.
Většinou mají jiné hlavní zaměstnání, pečení je však baví natolik, že si hnětením, vykrajováním a plněním těsta přivydělávají. Někteří pečou jen pro rodinu a nejbližší okolí, jiní i pro úplně neznámé zákazníky. Cukroví stojí kolem 300 korun za kilogram a nabídky často kladou důraz na poctivost. Sázejí přitom na kvalitní a čerstvé suroviny jako je máslo, sádlo nebo vlašské ořechy.
Dvojnásobný nárůst objednávek oproti loňsku eviduje Iveta Novotná z Ústí nad Orlicí, která nabízí 21 druhů cukroví. Podle ní je to tím, že „jsou dnes lidé pracovně velmi vytížení“.
V průměru sto kilo upeče paní Anna z Brna. Před letošními svátky ovšem očekává, že množství sladkostí, které vyjde z její trouby, přesáhne dvě stě kilo. Cukroví doručuje nejen po moravské metropoli a jejím blízkém okolí, ale i do zahraničí. Objednávka jí přišla už i z Bratislavy nebo z Vídně.
Zatímco ve velkých městech je zájem o klasické vánoční cukroví jako je linecké, vanilkové rohlíčky, plněné ořechy nebo pracny, mimo velká města si lidé často nechávají péct spíš náročnější druhy. „Rohlíčky nebo linecké nejsou tak náročné. Pokud si lidé chtějí provonět byt, pustí se právě do těchto druhů. U mě si potom objednávají hlavně plněné cukroví,“ říká Novotná.
„Finančně se to vyplatí, časově je ale pečení hodně náročné. Kdyby mě to tak nebavilo, určitě by se mi to nevyplatilo,“ vysvětluje amatérská cukrářka z Prahy, která pečení před Vánocemi nabízí už pátým rokem.
„Amatérská“ výroba cukroví nesplňuje hygienické parametry
I když je cukroví relativně bezpečným jídlem a mnohé tradiční receptury jsou prověřené generacemi, podle hygieniků není výroba cukroví na zakázku přípustná. Kdo chce péct cukroví a pak ho prodávat, měl by mít nejen potravinářský průkaz, ale taky živnost a provozovnu odpovídající parametrům daných zákonem.
„Správně by měl každý, kdo chce komerčně potraviny vyrábět, nejpozději v den, kdy zahajuje provoz, informovat Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci o rozsahu výroby,“ vysvětluje hygienik Jan Prchal.
Inspekce následně přijde na kontrolu a vyžaduje oddělené prostory pro domácí vaření a komerční výrobu, které musí navíc splňovat podmínky dané evropskou legislativou. V kostce to znamená, že prostory musí být přiměřeně veliké a požadavky jako je omyvatelnost a nenasáklivost musí splňovat třeba i podlahy nebo stěny.
„Ti, kteří si u mě cukroví objednávají, vědí, že peču doma, takže asi tuší, že nemám prostory pro pečení jako někde v restauraci,“ dodává amatérská cukrářka z Kolína.
Z hlediska zákazníků je podle České obchodní inspekce zase nejdůležitější jakost a nezávadnost výrobků, a také informace o výrobcích co se složení, váhy, trvanlivosti a alergenů týče.
Amatérští cukráři většinou lísteček s ingrediencemi k balíčku s cukrovím nepřikládají. Někteří o alergenech informují třeba jen v případě, když se na ně zákazník zeptá, jiní se zajímají více. „Když mi někdo zavolá, okamžitě pátrám po případných alergiích zákazníka, abych se použití problematických ingrediencí vyhnula,“ vysvětluje Novotná.
