Komentář: Za aféru dieselgate může hlavně amatérská komunikace VW

Ke skandálu s emisemi vedl řetězec chyb, tvrdí Volkswagen. Aféra dieselgate však hlavně odhalila nepřipravenost firmy na krizové situace. Automobilka, která se vezla na vlně úspěchů na pozici největšího výrobce aut světa, vůbec nemyslela, že může nastat nějaký problém.

Krizová komunikace firmy totálně selhala a ukazuje se, že neměla žádný krizový plán.

O problému věděli rok dopředu

Krizový plán mají jaderné elektrárny, čističky vod i výrobci sušenek. Obří PR oddělení mají přesně připravené scénáře pro situace, které nejsou pro firmu úplně dobré. Volkswagen buď nic takového nemá, nebo plán někde zašantročili. Totální selhání v kauze dieselgate ukazuje, že i velký, neochvějně kráčející kolos může mít slabiny.

Volkswagen věděl, že jeho diesely zkoumají americké úřady déle než rok. Komunikoval s nimi a věděl, že jejich TDI se jim nelíbí. Ale když úřad pro ochranu životního prostředí EPA vydal zprávu o „podvodném softwaru, který manipuluje s výsledky měření emisí“, trvalo nekonečně dlouho, než Volkswagen zareagoval. Vyjádření tehdejšího nejvyššího šéfa Martina Winterkorna, který kvůli dieselgate rezignoval, bylo šokující: „Osobně je mi hluboce líto, že jsme porušili důvěru našich zákazníků a veřejnosti,“ uvedl Winterkorn v oficiálním prohlášení. „Netolerujeme a nebudeme tolerovat porušování žádných našich vnitřních předpisů ani zákonů,“ uvedl šéf skupiny, jejíž součástí je i mladoboleslavská Škoda Auto.

Turbodiesel řady EA 189

Krotké prohlášení, ve kterém se vlastně koncern ke všemu přiznal, bylo nečekané a v mnoha ohledech nevídané. První kapitola učebnic PR a managementu mluví jasně: zapírat, zapírat, zapírat a říkat jen to, co chci. Ale reakce automobilky byly zmatečné, počáteční mlčení ničemu nepomohlo a Volkswagen jen vršil chybu za chybou.

Namísto lokálního odmítnutí celé kauzy, které by se dalo čekat, se Volkswagen v kauze sám utápí. Nejprve nekonečně dlouho přepočítával auta v Evropě, která bude stahovat. Pak sám přišel zcela nepochopitelně s prohlášením, že odhalil nesrovnalosti u benzinových motorů ve vykazovaných emisích oxidu uhličitého CO₂. Nejnověji zase otočil, že se problém s CO₂ týká jen mizivého množství aut (více zde).

Do celé dieselgate tak Volkswagen sám zatáhl i Evropu. Zatím pořád není jasné, jestli je koncern v Evropě vůbec za něco postižitelný. I když jednotlivé vlády a zelení aktivisté vřeští a vyžadují exemplární trest.

Zajímavé je, že se v celé dieselgate Volkswagen plácá stále sám. O tom, že i u ostatních značek není všechno čisté, vědí i uklízečky v Evropské komisi. Za poslední týdny bylo zveřejněno několik příkladů dalších aut, které špiní ovzduší více, než uvádí. O emisích Renaultu Espace čtěte zde.

Ostatní značky jen stroze prohlásí, že se jich tento problém netýká a mlčí. S obviněním ze švindlování tak radikálně zatočil třeba Opel. Během dvou dnů obvinění německých ekoaktivistů přebil několika prohlášeními. Poučen chybami Volkswagenu se namísto kajícného přiznání k celé věci postavil zostra.

Nový šéf koncernu VW Matthias Müller razí strategii transparentnosti. Volkswagen tak stále představuje a zpřesňuje plány koncernu pro další roky. Od Daimleru si vypůjčili krizovou manažerku, která má pomoci s urovnáním celé záležitosti. Ta se ovšem uvedla tím, že otevřela Pandořinu skříňku popsanou CO₂. O oxidech dusíku se přitom v souvislosti s kauzu zpočátku přímo nemluvilo. Celá záležitost rozpoutaná v zámoří se točí kolem emisí oxidů dusíku (NO_x).

Německo na jednu stranu ví, že koncern Volkswagen a vůbec autoprůmysl je jeden z pilířů hospodářství. Na druhou stranu chce exemplárně vyšetřit, jak se to má s emisemi aut, která Volkswagen v uplynulých letech prodal.

V této situaci selhává Volkswagen znovu. Zatím představil technické řešení problému, ovšem s dodatkem, že zatím nemá změřené, jak to ovlivní chování motorů. Koncern se však hlavně nepostavil za majitele postižených aut a jen sleduje, co na ně vymyslí úřady.

Zatím není jasné, jak chce Německo donutit majitele postižených turbodieselových aut přijet do servisu, ale podle všech prohlášení je odhodláno to udělat. Státní úřady vymýšlí, jak jim jinak zakázat jezdit. Kolik zákazníků si pak půjde koupit znovu volkswagen, když mu ten, co spokojeně používá doteď, stát úředně znehybní? Na tu chvíli se bezpochyby těší právničtí supové. Miliony lidí, kterým stát zakáže jezdit jejich autem, se na ně pochopitelně rády obrátí.

Za to, že se dieselgate šíří světem, si tak Volkswagen může z velké části sám.