Přes třicet let pracoval v lyžařském areálu v Peci pod Sněžkou, dvě dekády mu šéfoval, odešel v roce 2011. Pětašedesátiletý pecký patriot František Vambera bude už navždy spojen s rozvojem lyžování v krkonošském středisku. „Pec jako město v pravém slova smyslu, kde lidé plnohodnotně žijí, nefunguje. Je to způsobené historií, ale i současností a zaměřením. A není to dobře,“ upozorňuje František Vambera.
I když se v Krkonoších nenarodil, má k horám hluboký vztah. I díky rodinné historii. Jeho strýc Antonín Pražák byl před válkou hoteliérem v Hotelu Hradec, jediném českém hotelu v Peci. Vznikl na přelomu 20. a 30. let minulého století na bývalých pozemcích peckých hutí, patřil hradeckým pivovarům a byl významným českým prvkem v jinak německém městě.
Vambera do Krkonoš jezdí od mládí, od roku 1980 v Peci žije, po sametové revoluci byl dokonce několik let městským zastupitelem.
V posledních letech se Pec dramaticky mění, staré domy ustupují nové výstavbě, přicházejí developeři a rozjíždí se velkolepý projekt lyžařského megaareálu za miliardu korun. Jak se místním v Peci žije?
Nerad to říkám, ale mezilidské vztahy po 90. roce se změnily k horšímu. Po revoluci odešlo dost trvale bydlících. V poválečné době je to po odsunu německy hovořících horalů už druhá rána pro osídlení Krkonoš. Před rokem 1989 tu bylo mnoho podnikových chat, většina lidí, která v Peci žila, byli zaměstnanci. Žili tu i přes třicet let, zapustili kořeny, jejich děti tu chodily do školy. Po revoluci došlo k privatizaci podnikových chat a většina lidí, kterou šlo považovat za starousedlíky, musela odejít. Důsledky výměny jsou patrné dodnes. Třeba v poměrně rozsáhlé enklávě Na Zahrádkách trvale žijí jen čtyři rodiny. V posledních letech však svitla naděje - příliv mladých lidí. Je jim mezi třiceti až čtyřiceti, jejich rodiče na počátku 90. let privatizovali podnikové chaty.
Předpokládám, že většina podniká v turistickém ruchu. Nemůže to být do budoucna spíše problém?
Ano, toho se také obávám. Vztah k místu určitě mají, ale podnikají v jednom oboru: pronajímají postele. Docela dobře se s tím uživí, ale do budoucna to může být riziko. Hodně dětí místních, které odešly studovat do města, tam už zůstalo. Třeba můj syn je programátorem, tady by uplatnění nenašel. Možností zvláště pro ty, kteří vystudovali vysokou školu a nechtějí být hoteliéry či podnikat v turistickém ruchu, jsou minimální.
Chápu to správně, že komunita místních nestojí na pevných základech a hrozí, že při propadu ekonomiky či odlivu rekreantů mohou nastat problémy spojené s další výměnou obyvatel?
Svým způsobem je to tak. Není to dobře pro trvalé osídlení Pece, pro takzvaný trvale udržitelný rozvoj a především pro stmelení komunity. Podnikání je tady úzce vyprofilované, místní společenství je tak více náchylné k negativním jevům ve společnosti, jak naznačujete. Chybí tady běžné služby, drobní živnostníci typu pekaře či řezníka.
Vidíte za současného rozložení sil ve městě šanci na změnu k lepšímu?
Ne, spíše naopak. Bude růst význam Pece, coby komerčního turistického střediska. Obávám se, že současná doba nenahrává zdravé pospolitosti lidí v místě, kde žijí. A není to jen v Peci. Spousta domů je většinu roku prázdná, protože cílí na krátkodobé pobyty, zejména v zimních měsících. Vlastníci tady mají uložené peníze, ale místu to neprospívá. Trvale žijících lidí tu je sice stále zhruba stejně, okolo šesti set, ale těch fyzicky přítomných je méně.
Naznačujete, že lepší společenské klima bylo v Peci paradoxně za minulého režimu?
Nejsem zastánce nějakých falešných stesků po minulosti, zvláště pak ne po té totalitní, ale musím přiznat, že alespoň v Peci vztahy mezi lidmi byly skutečně lepší. Byl to svět ve světě, volný život, moc na nás nebylo vidět. Někteří se sem přijeli uklidit. Vzpomínám si třeba, jak jsme v Hospodě na Peci měli od devíti dopoledne na hodinku sešlost, schůzi boudařů. Byl s námi na kávě i místní doktor. Volala mu z ordinace sestřička, že má plnou čekárnu lidí. A on ji odbyl, ať pacienti počkají. Po nějaké době se rozrazily dveře a před námi stál nasupený náčelník Veřejné bezpečnosti, kovaný soudruh, předseda vesnické organizace KSČ. Kamarád se koukl oknem na lampu veřejného osvětlení a před tím soudruhem pronesl: „Dneska by to šlo.“ Všem bylo jasné, na co narážel, že by bylo možné věšet komunisty. Byla to samozřejmě nadsázka. Policajt na to: „Chlapi, jděte do pr....!“ A byl klid. Kdyby se to stalo někde ve městě, byl by z toho pořádný průšvih. I když byly problémy, lidé byli více odkázáni jeden na druhého, více drželi při sobě.
Přes třicet let jste pracoval v lyžařském areálu v Peci pod Sněžkou a poslední dvě dekády mu šéfoval. Odešel jste v roce 2011. Proč?
Od roku 1993 jsem byl ředitelem akciové společnosti, která spravovala lyžařské středisko. Od té doby odešlo z Pece k akcionářům přes 80 milionů korun. Peníze tady nezůstávaly, což byl problém. Byli jsme i limitováni. Tlak na pumpování finančních prostředků ze skiareálu se stupňoval. Bylo to neúnosné. Navíc, když člověk viděl okolní střediska v soukromých rukou, jak se zmáhala, neměl z toho dobrý pocit. Problémy se umocňovaly, až jsem si řekl dost. Nechtěl jsem, aby za těchto podmínek bylo moje jméno spojované s něčím, co pořádně nefunguje a co ani dobře fungovat za daných podmínek nemohlo. Už mě to nebavilo.
Co v současné době děláte?
Jsem spokojený důchodce. Před lety jsem založil s přáteli sdružení pro rozvoj lyžování v Peci pod Sněžkou, které mělo za cíl propojit lanovkou skiareál v Peci s Černou horou u Janských Lázní.
Jak to dopadlo?
Byli jsme naivní, převálcovali nás silnější hráči.
Narážíte na společnost Mega Plus, které Český svaz tělesné výchovy (ČSTV) v roce 2012 pronajal skiareál v Peci? Tato firma chystá v příštích osmi letech za jednu miliardu korun lyžařské propojení areálů Černá hora, Pec pod Sněžkou, Černý Důl, Velká Úpa a Svoboda nad Úpou.
Ano. Náš návrh byl střízlivější a myslím reálnější. Ale to je už minulost.
Bylo přínosem, že do peckého areálu vstoupila tato společnost?
Rozhodně ano. Nebýt toho, tak by se to tady tolik nerozjelo.
Vidíte nějaká negativa?
U ČSTV byl větší důraz na osvětu lyžování, existovala podpora školám, což není zanedbatelné. Dříve byla tradice lyžování mezi lidmi mnohem větší než dnes. Když dospělí nebudou děti vést k lyžování, tak je logické, že lyžařů ubude. Nebudou k tomu mít vztah, což je škoda. V současné době se klade důraz majitelů a provozovatelů skiareálů jen a jen na zisk. Přesto musím zdůraznit, že co se působení Mega Plus týče, převažují pozitiva.
Ještě se vrátím k ambicióznímu projektu propojení skiareálů ve středních Krkonoších, kde má vzniknout přes 40 kilometrů sjezdovek. Není to v krkonošských podmínkách chiméra?
Z mého pohledu je to předimenzované. Nejsem ani přesvědčen o návratnosti peněz, které do toho nalijí, ale to není moje věc. Celý projekt naráží na řadu úskalí, počínaje klimatickými a geografickými podmínkami a konče využitím kapacity obřího areálu. Jen si vezměte, kolik takových resortů tady je: Klínovec, Plešivec, Dolní Morava. Kdyby se to budovalo před deseti dvaceti lety, tak budiž, ale teď? Je to podobné jako s golfovými hřišti. Také to byl ohromný boom a dnes? Splasklá bublina.
V poslední době se developeři v centru Pece činí, vznikají hlavně ubytovací domy apartmánového typu. Napadá mě jediné, nesouvisí nárůst těchto projektů v Peci právě s lyžařským megaprojektem?
Obávám se, že tomu tak může být. Opět upozorňuji na to, že zájem rekreantů o Pec má své meze a troufám si říct, že v budoucnu nelze očekávat výrazně vyšší zájem rekreantů, než je teď, a to i v případě, že tu vznikne obří resort Pec-Černá hora. Ano, investoři byty prodají, ale to neznamená, že budou využité. Hrozí, že budou prázdné. A to je špatně. Každý, kdo tu chce žít a podnikat, je pro Pec přínos. Prázdné domy ale ničemu nepomohou.
