Pokud patříte mezi více než dva miliony lidí, které čeká v následujících týdnech počítání ročních daní, nejprve slovo útěchy.
S daňovým přiznáním se potýkal i Albert Einstein: „Pro matematika je to příliš složitá otázka. Na to je potřeba filozof. Pochopit daň z příjmů je nejtěžší věc na světě.“
Jemu připisovaný výrok padl ke konci druhé světové války, kdy žil ve Spojených státech jako uprchlík před nacismem. Již v té době si daňoví poplatníci v dobovém tisku stěžovali především na hory papírů a bludiště daňových zákonů, přestože sazba daně z nejvyšších příjmů tehdy dosahovala až astronomických 94 procent.
Státy tehdy potřebovaly peníze na pokrytí válečných výdajů a evidentně platilo, že daňový poplatník je schopný skousnout i extrémně vysoké odvody, pokud jde o státní výdaje nutné a pochopitelné...
Einstein zemřel v roce 1955, a nedožil se tedy jednoho z největších daňových vynálezů, který postupně ovládl svět (ne však například USA): DPH. Z daně z přidané hodnoty, kterou celou nakonec platí až ten, kdo sám spotřebovává, se stal jeden z největších zdrojů peněz pro státní rozpočty.
V Česku tvoří téměř čtvrtinu daňových příjmů v rozpočtu, vybere se na ní více než na daních z příjmů od lidí a firem dohromady. Výběr DPH je efektivnější, od méně subjektů. Její příznivci také tvrdí, že nepřímo podporuje investice – z koruny uspořené (neutracené) se DPH neplatí.
Hned několik předchozích vlád investovalo nemalý politický kapitál do zvyšování této daně, rozumějte vykrmování této tučné husičky. Špidlova vláda si mohla jako poslední dovolit snížit základní sazbu DPH z 22 na 19 procent. To bylo v roce 2004 a tehdy na to zdroje byly: se vstupem do EU řada služeb podražila přechodem z pětiprocentní sazby do té vyšší.
Topolánkova vláda zvýšila sazbu na devět procent v roce 2008, aby měla peníze na své sliby a také na zaplacení orgastického navyšování sociálních výdajů za Jiřího Paroubka. Přes premiéra Fischera a především Nečase se sazba daně vyšplhala až na patnáct a jedenadvacet procent. Hlavním mottem tehdy byla finanční krize, důchodová reforma (nyní však zrušená) a snaha ustálit příjmy státního rozpočtu. Příliš velká část příjmů by jinak byla závislá na vývoji ekonomiky, zněl tehdejší argument. Zatím poslední změnu – vytvoření třetí sazby ve výši deseti procent pro vybrané zboží – udělala loni Sobotkova vláda. A je zřejmé, že škatulatům ještě není konec.
DPH = politicky zajímavá daň
Z DPH se po letech zvyšování sazeb stala politicky velmi zajímavá daň. Pomohl k tomu i fakt, že současná trojkoalice je paralyzovaná ve věci daní z příjmů. Andrej Babiš úspěšně ignoruje snahu sociálních demokratů o zvýšení daně z příjmů pro firmy i jakékoliv zásahy do superhrubé mzdy, které by vedly k vytvoření více (rozumějte více a vyšších) sazeb daně. Lidovci, tradičně spojující děti a daňové odpočty, ve shodě s ostatními prosadili jejich navýšení pro početnější rodiny.
Politicky nereálné je i snížení vysokých sociálních odvodů. Jakákoliv podstatná změna by stála příliš peněz. Navíc by stejně jako u daně z příjmů bylo možné najít vítěze a poražené, kdo si polepší a kdo si pohorší.
Ve třetím roce volebního cyklu však již platí jiná pravidla: hlavně nic nepopulárního nerozjíždět. Voličstvo se začíná mazat a podmazávat. Díky loňskému růstu ekonomiky a abnormálně nízkým (někdy i záporným) výnosům ze státních dluhopisů tu zdroje opět jsou. Jak to v ekonomice bývá – jen na určitou dobu...
První nápad ministra financí, že by bylo možné snížit DPH u točeného piva na deset procent, naznačuje, že letos bude veselo a se změnami se začne pěkně od podlahy ve čtvrté cenové. Jde o nápad mimořádně nešťastný. V celé Evropě až na drobné výjimky je alkohol zdaňován nejvyšší sazbou DPH. Těžko také lze argumentovat klesající spotřebou v zemi, která stále stojí v čele pivního žebříčku. Pokud šlo o čistý politický kalkul, vyjde naprázdno. Jakoukoliv daňovou úlevu a snížení ceny půllitru vykompenzuje hned první zdražení na podzim, se kterým tradičně přichází dominantní Plzeňský Prazdroj a ostatní pivovary jej vzápětí následují.
Ale hlavně, burzu nápadů odstartoval ministr financí, čímž přirozeně rozjede závody v lidové tvořivosti. Ministr zemědělství Marian Jurečka nahlas přemýšlí o snížení DPH na všechny potraviny, když se tím „pomůže rodinám s dětmi, seniorům a lidem s nižšími příjmy“.
Zkušený politický harcovník Bohuslav Sobotka vše zváží a opozice logicky navrhne návrat sazeb před důchodovou reformu, když už je vládou odpískaná. To je samozřejmě neprůchodné, protože velká část z těchto peněz je již rozebraná na povinných výdajích do budoucna. Například na vyšší platy ve státní sféře (loni nárůst výdajů v rozpočtu o 7,8 procenta).
Nic proti snižování daní, debatě o vysoké, 15procentní sazbě DPH, která například likviduje část obchodů v pohraničí, protože zákazníci utíkají nakupovat potraviny do Německa a Polska, ale zkoušet to v nejhorším stylu a la Věci veřejné, které navrhovaly nižší sazbu pro syrovou zeleninu, ale z neznámého důvodu už ne pro ovoce?
Výsledkem takové debaty bude jen další zaplevelení daňových zákonů, se kterými si už před sedmdesáti lety nevěděl rady ani Albert Einstein.
