Soudci Ústavního soudu tím vyhověli návrhu skupiny senátorů, podle kterých sporná část vyhlášky odporovala platnému insolvenčnímu zákonu i zdravému rozumu. Pod návrh se podepsalo 21 senátorů, za které jednal Petr Bratský (ODS).
Ministerstvo podle ústavních soudců překročilo své pravomoci. „Ze zákona o insolvenčních správcích nijak nevyplývá povinnost osobního výkonu všech činností insolvenčního správce,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník.
„Stanovisko Ústavního soudu respektujeme,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Tereza Schejbalová. Zdůraznila, že hlavním principem vyhlášky mělo být to, aby lidé měli možnost se v případě exekuce obrátit na skutečně kompetentní osobu na každé pobočce insolvenčního správce. To by ale musel upravovat zákon a ne pouze vyhláška, jak konstatoval Ústavní soud.
Podle Bratského soudní verdikt znamená potvrzení, že ministr spravedlnosti nemůže měnit výklad zákona a musí respektovat dělbu moci. Ministr Pelikán byl podle místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky (ODS) minimálně upozorněn na to, že „vládnutí v této zemi, v parlamentní demokracii, není jako vládnutí ve firmě“ a že má svá pravidla vyžadující respektování dělby moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Kromě zástupců ODS se pod návrh na zrušení vyhlášky podepsali také senátoři za STAN, vládní KDU-ČSL a Pavel Štohl (za ČSSD).
Správci v současnosti mohou mít kromě sídla také další provozovny. Vyhláška říká, že provozovna musí mít aspoň jeden den v týdnu úřední hodiny pro veřejnost, a to nejméně šest hodin. Sporná část předpisu pak stanovila, že insolvenční správce má být v úředních hodinách v provozovně přítomen a vykonávat činnosti související s řízením, například shromažďovat podklady, jednat s dlužníkem a umožňovat účastníkům řízení nahlížet do seznamu pohledávek a souvisejících dokumentů.
Insolvenční správci v minulosti využívali mezeru v zákoně, která jim umožňovala založit si velké množství poboček, na kterých pracovali lidé bez příslušné kvalifikace. Díky zastoupení v mnoha okresech tak velcí správci získávali u soudů více případů než malé firmy, které měly provozovnu jen v jednom okrese. Vyhláška de facto omezila počet provozoven na počet dnů v týdnu.
Podle Lichovníka však některé činnosti správce lze delegovat na jiného pracovníka a není nezbytné, aby je vykonával správce osobně. Podle Schejbalové ministerstvo ve vyhlášce reagovalo na situaci, kdy někteří správci mají více provozoven, než jsou schopni zajistit.
„Hlavním motivačním faktorem vydání této podzákonné právní úpravy byla alarmující zjištění učiněná při kontrolách jednotlivých provozoven insolvenčních správců, kdy insolvenční správci s vysokým počtem provozoven nebyli objektivně schopni veškeré činnosti, které podle zákona musí s odbornou péčí vykonávat, ve velkém množství zapsaných provozoven zajišťovat,“ uvedla.
Ministerstvo spravedlnosti připravilo vyhlášku ve snaze omezit zřizování fiktivních provozoven některých insolvenčních správců, kteří se tak chtěli dostat k většímu množství insolvenčních řízení (více zde). Asociace insolvenčních správců ovšem v minulosti uvedla, že vyhláška spíše oslabí činnost správců v terénu při zjišťování, zajišťování a správě majetku dlužníků.
