„Britský energetický systém je jedním z nejstarších na světě. Rychle zastarává a potřebuje nové kapacity,“ říká šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol. Británie by měla do roku 2020 investovat do energetiky 100 miliard liber, jinak sítím hrozí kolaps.
Země, která má velké ambice při snižování emisí skleníkových plynů, odstavuje staré uhelné elektrárny příliš rychle. Londýn sní o tom, že je nahradí zelenými zdroji, tedy především vrtulemi na mořském pobřeží i novými reaktory.
Jenže ve světle brexitu už někteří investoři své původní plány přehodnocují. Třeba švédský státní koncern Vattenfall couvá z plánu na výstavbu větrných farem na východním pobřeží Anglie za 5,5 miliardy liber. Stejně jako mnoho dalších investorů čeká, co bude dál.
A právě to je příležitost pro uhelné dravce z Česka. Už letos v zimě prodloužil provozovatel rozvodné sítě National Grid kontrakt s více než padesátiletou elektrárnou Eggborough – a to až do března 2017. Zdroj, jehož celkový instalovaný výkon odpovídá oběma blokům Temelína, EPH pořídil před půldruhým rokem a má sloužit jako rezerva pro případ, kdy nebude v síti dostatek elektřiny.
Na pokraji blackoutu
A je dost pravděpodobné, že tuhle zálohu bude Británie potřebovat i nadále. Země totiž nové zdroje potřebuje ihned. „Energetika si nemůže dát dvouletou pauzu, než se všechno vyřeší,“ říká analytik Simon Currie z firmy Norton Rose Fulbright. Ostatně, ostrovní síť kvůli nedostatečné rezervě zažila několik kritických momentů už během uplynulé zimy.
Křetínský však není v Británii zcela bez rizika. Jeho druhou elektrárnu Lynemouth, kterou si před pár měsíci přikoupil, čeká přestavba. Místo uhlí bude nově spalovat biomasu. Dřevěné pelety, které bude zdroj po rekonstrukci spalovat, se však na ostrovy dovážejí. A s poklesem libry – po referendu už proti dolaru ztratila více než 12 procent své hodnoty – se dovoz této suroviny pro elektrárny prodraží. Kontrakt s americkým producentem biomasy Enviva, který má pokrýt přes polovinu spotřeby, se přitom ze čtyř pětin počítá v dolarech.
Už od prosince má elektrárna od Evropské komise přiklepnutou zvýhodněnou cenu – 105 liber za megawatthodinu, což je vysoko nad současnými tržními cenami.
EPH se však brexitu neobává a britský trh nadále považuje za jeden z klíčových pro další rozvoj. „Máme zabezpečeno kurzové riziko libry vůči dolaru i euru,“ říká mluvčí EPH Daniel Častvaj. A dodává, že se dá jen obtížně předpovídat, co přesně se stane.
Otázkou však zůstává, jak se bude Křetínský cítit v prostředí bez evropských regulací. Nová britská vláda může kdykoliv přistoupit ke snížení podpor, protože peníze bude potřebovat jinde, třeba na zmírnění dopadů brexitu.
Ve vzduchu rovněž visí podpora od Evropské investiční banky, která spolufinancovala velkou část nových projektů. Banka se sídlem v Lucemburku sice dává podporu také projektům mimo Unii, ale poskytnuté úvěry mají o poznání horší podmínky.
Otazníky visí i nad projektem nových bloků v jaderné elektrárně Hinkley Point, které má postavit francouzsko-čínské konsorcium. I když představitelé francouzské EdF ujišťují, že vše jede podle plánu, příští kabinet by všechny dohody podle analytiků nemusel dodržet. Třeba proto, že by se vládní garance výkupních cen neblaze projevila i na vyšších fakturách za elektřinu.
Reaktory by vyráběly energii za dvojnásobek aktuální tržní ceny. A mají také vyšší náklady než větrníky nebo plynové elektrárny. „Současná vláda se snaží, aby se projekt dotáhl do konce. Příští kabinet se však může začít ptát, zda elektrárnu opravdu potřebujeme. Je velmi drahá,“ říká analytik Bloomberg Intelligence Elchin Mammadov.
