Ocelovému srdci republiky na Ostravsku hrozí infarkt. Doly OKD procházejí bankrotem, úpadek hrozí části strojírenské skupiny Vítkovice. Insolvence krachujících firem ohrožuje stovky jejich dodavatelů, zaměstnávajících desetitisíce lidí.
Je před volbami, a tak se politici předhánějí v nápadech, jak situaci řešit. Vláda už odklepla pro OKD půjčku 700 milionů korun. Na útlum uhelného hornictví bude stejně muset poslat dřív či později další peníze, byť o tom zatím cudně mlčí. I tak se ze zaměstnavatelských asociací a od odborářů ozývají další požadavky.
Podle některých návrhů by stát měl pomoci nejen OKD, ale i jejich dodavatelským firmám. Aspoň daňovými úlevami... Pokud ale začnou propouštět i Vítkovice, neměli by mít nárok na pomoc od státu i jejich zaměstnanci? A když už stát pomůže lidem na severní Moravě, jak k tomu přijdou jiné regiony? Ne náhodou Ústecký kraj tlačí na vládu, aby schválila nadstandardní bolestné i pro severočeské horníky ohrožené útlumem v soukromé těžařské skupině SevEn Pavla Tykače.
Tak dost. Součástí tržního prostředí jsou bohužel krachy. Výroba, která nemá šanci vytvářet zisky, je odsouzena k útlumu nebo bankrotu. Obojí je spojeno s propouštěním a nesplacenými dluhy. Škody jsou bolestivé a obvykle nespravedlivé. Ale nemůže je kompenzovat stát. Křivil by se tím trh. Vytvářela by se jen další nespravedlnost.
Státní kasa nikdy nemůže nahradit škody všem ze všech krachem ohrožených společností. Dopadne to tak, že pomůže skupinám, které si pomoc dokážou vykřičet, protože mají silné odbory nebo šikovné lobbisty v parlamentu.
Vláda neví, co má s velkokrachy dělat
Potíž je v tom, že vlády nemají pro krachy velkých zaměstnavatelů žádnou jasnou strategii. Bankrot OKD se dal čekat dlouho dopředu, stačilo naslouchat hlasům analytiků. Přesto vládní politiky zaskočil a oni se v něm bezradně plácají. Nemají odhad nutných nákladů hornického útlumu, přou se, co přesně ze státní kasy hradit. Amatérsky zasahují do kompetencí insolvenčního správce a soudu, bezděky tak prošlapávají cestu pro možné arbitrážní žaloby na stát.
Stejně tak vlády i krajské reprezentace léta selhávají ve snaze podpořit nová pracovní místa. Na Ostravsku za posledních deset let nevznikla jediná volná plocha pro stavbu nové fabriky. Na Ústecku stát pro změnu poslal po třech letech příprav (!) 300milionovou dotaci na průmyslový park, o který nikdo nestojí a jehož developer ohlásil krach tento týden (více čtěte zde).
Na druhou stranu to, co by politici dělat měli, pořád nedělají: tlačit na lepší právní prostředí, které by zkomplikovalo tunelování perspektivních firem a odvádění kapitálu do ciziny. A také zlepšit insolvenční právo a výkon soudů, aby se bankroty v Česku – když už na ně dojde – urychlily, pomohly vyčistit trh a uvolnit kapitál pro další podnikání. Dále zlepšit vymahatelnost práva a omezit byrokracii. A konečně zkvalitnit infrastrukturu včetně těch proklínaných dálnic a silnic. Mluví se o tom léta.
Jasně, vím, že na tohle nikdy nedojde. Voličům by se takové kroky prodávaly hůř než dotace a dárky ze státní kasy...
