Jedenasedmdesátiletý technik motolské nemocnice Vladimír Nádraský považoval telefonát z minulého pátku původně za pokus o nějaký podvod. Muž na druhém konci linky se představil jako Tomáš Jirsák alias Havran a oznámil mu, že po něm už několik měsíců intenzivně pátrá.
Nádraského zval do čínského okresu Cchang-čou k převzetí ceny za zesnulého otce při příležitosti oslav šedesátého výročí založení Statku čínsko-československé družby. „Myslel jsem, že mě chce někdo nalákat, abych odvezl nějaké drogy,“ popisuje obezřetnou prvotní reakci Nádraský, kterému se vybavily nedávné zprávy o sedmdesátileté Češce zadržené na Novém Zélandu s dvaceti kilogramy pervitinu. Brzy se však ukázalo, že pozvánka do Číny je myšlena zcela vážně.
Svérázného sinologa Jirsáka angažovalo vedení statku už před několika lety. V poslední době měl za úkol vyhledat v Česku odborníky, kteří před lety pomáhali zemědělský podnik uprostřed bažin budovat, nebo jejich potomky.
V roce 1956 je do lidové republiky vyslala tehdejší vláda spolu se zásilkou 35 traktorů, kombajnů a další zemědělskou technikou. Skupinu mechaniků Zetoru tehdy vedl právě otec pana Nádraského Václav, strojní inženýr vyslaný ministerstvem zemědělství.
Jeho syn je jediný, koho se po letech pátrání podařilo najít. „Výchozí podklady byly pouze v čínštině a není snadné z nich zpětně určit ani české znění jmen členů skupiny. Třeba jméno pana Nádraského má v čínských materiálech hned tři varianty,“ popisuje Jirsák komplikace, se kterými se potýkal. Potomka vedoucího inženýra se podařilo najít na poslední chvíli. Dvoudenní oslavy výročí se uskuteční už v polovině října a právě Nádraský by měl být jejich ústřední postavou.
„Můj otec byl vyučený automechanik a před válkou pracoval pro automobilového závodníka Jiřího Kristiána Lobkowicze, který soupeřil třeba s proslulou závodnicí Junkovou,“ vzpomíná pan Vladimír. Po válce byl Nádraský starší režimem přiřazen k práci do zemědělství, dodělal si maturitu, šéfoval traktorovým stanicím a později získal i inženýrský titul. Když pak ministerstvo zemědělství zvažovalo, koho na dvouletou misi do Číny vyslat, padla volba právě na něj.
„Stroje poslali po moři a původně s nimi měli cestovat i lidé. To by však byla nesmírně dlouhá cesta, takže nakonec letěli,“ říká Vladimír Nádraský. Oproti dnešku, kdy mezi Pekingem a Prahou funguje přímá linka, však tehdy i cesta letadlem trvala dost dlouho. Po řadě mezipřistání dorazila skupina v první polovině roku 1956 na místo vzdálené zhruba 250 kilometrů jihovýchodně od Pekingu.
Statek, v čínštině se dnes jmenuje Čung-ťie (v latince psáno Zhongjie), pomáhali Češi budovat prakticky na zelené louce. Pro ně samotné sice bylo připraveno ubytování, Číňané však mnohdy neměli ani kde bydlet, a tak si obydlí vybudovali z beden zemědělských strojů z Československa. I proto jsou místní až do dnešních dob Čechům i Slovákům mimořádně vděční. Dominantou města je dodnes obří pomník připomínající tehdejší spolupráci.
Z bažiny do velehor
Nádraský starší strávil v Číně nakonec jen rok. Stejně jako většina zbytku skupiny onemocněl infekcí a Číňané ho poslali na léčení do tibetských klášterů. „Viděl tibetské chrámy, zlaté sochy Buddhů a dostal se na místa, kde normální lidé vůbec neměli přístup. Možná byl vůbec první Evropan, který je na vlastní oči viděl,“ říká Nádraský. A sinolog Jirsák dodává, že možná i poslední. Řada chrámů byla během dramatických událostí následujících let srovnána se zemí.
Vladimír Nádraský, jehož otec zakládal v Číně město (8. září 2016).
Po návratu domů Nádraský své rodině popisoval těžko uvěřitelné kousky tibetských lámů, okolo kterých při meditaci tál sníh a v hypnóze skákali přes horská údolí.
Jakou nemocí Václav Nádraský v Číně trpěl, není úplně jasné. Jisté však je, že se zcela vyléčil a po návratu postupně pracoval na ministerstvu zemědělství, šéfoval podnikům Prago Union a po odchodu do důchodu pracoval krátce jako skladník v pankrácké Jawě. Zemřel v roce 1991 ve věku 74 let, jeho žena však stále žije a pan Vladimír o ni pečuje.
Ropa, přístav, letadla...
Místo, které Češi v padesátých letech pomáhali budovat, se během let změnilo v dnešní průmyslové město s asi 70 tisíci obyvateli. Zemědělství hraje v jeho ekonomice sice stále roli, od objevení ropy v sedmdesátých letech však patří mezi nejdůležitější odvětví její těžba a následné zpracování.
„Nejrychleji rozvíjejícím se odvětví je petrochemie, moderní zemědělství a také náš přístav,“ říká Adams Liu. Ten byl pověřen vedením Čínsko-evropského průmyslového parku, který loni v Čung-ťie vznikl.
Pro nejbližší budoucnost má farma ještě ambicióznější plány. Vláda provincie Che-pej rozhodla, že v trojúhelníku tvořeném Čung-ťie a městy Chuang-chua a Nan-ta-kang vybuduje zcela nové sídlo, která má pojmout až milion obyvatel. Na těchto plánech se samozřejmě podílí i farma.
Vazby na obě země bývalého Československa se doposud nezpřetrhaly. Spíše do symbolické roviny spadá nákup českého pavilonu z výstavy Expo v Šanghaji 2010. Značnou pozornost si vysloužil před třemi lety záměr vybudovat v místě kopii Karlova mostu. Projekt je sice v současnosti u ledu, přesto na farmě vznikla skupina domů evokujících středoevropské město. Místo se nazývá Pražské náměstí.
Od roku 2014 pak drží místní společnost Hebei Haijie Modern Educational Equipment 49procentní podíl v hulínské společnosti Indota. Ta se specializuje na výrobu dotykových tabulí, chytrých řečnických pultů a dalších interaktivních řešení pro vzdělávání a přednáškovou činnost.
Více než proniknout na český trh však zástupci farmy chtějí nalákat české firmy k sobě. „Chceme českým a slovenským firmám nabídnout co nejlepší prostředí. Přestože je místo na čínské poměry poměrně malé, podařilo se nám vytvořit velmi dobré podmínky,“ říká Liu.
Investory láká na pobídky, jako jsou tříletý pronájem kanceláří či výrobních hal zdarma, prodej půdy v parku pod tržní cenou, i pomoc s vyřízením právních záležitostí a zprostředkováním přístupu na čínský trh přes dceřinou firmu. „Je možné čerpat i podporu z fondu pro zahraniční investory,“ dodává.
Největší komplikací se zatím ukazuje neochota českých manažerů působit v relativně nezajímavém místě. Přesto se některé partnery už přilákat podařilo. V oblasti založila pobočku třeba česká letecká škola F AIR, české firmy tam také postavily pivovar. Liu věří, že oslavy výročí nalákají i další investory.
