Svou vůbec první protihlukovou stěnu firma vybudovala u svého sídla na okraji obce Bílovice.
Nejzajímavější na ní je, že rozhodně nevypadá jako běžná protihluková zeď. Z černého designově upraveného podkladu vystupují barevné čtverce připomínající okýnka počítačové grafiky, uprostřed je vsazená prosklená část a polední slunce stěnu příjemně zahřívá. Zatímco před ní přehlušují auta ze silnice každé slovo, za ní je doslova klidová zóna.
Jde o českou výrobní i designovou novinku nazvanou noba.
„Pro dopravní stavby dodáváme zastřešení a hledali jsme také vlastní protihlukovou stěnu s novým materiálem, systémovým řešením, montáží i estetikou,“ vysvětlil produktový manažer firmy Tomáš Vydra.
„Většinou jsme používali standardní protihlukové stěny z betonu nebo z hliníku. Beton byl strašně těžký na přepravu, hliník často ze stavby lidé kradli a nevydržel tolik, proto jsme hledali řešení,“ doplnil obchodní ředitel mmcité Petr Vavrouška.
Stěna je určená na odhlučnění vlakových a autobusových nádraží, silnic i jiných frekventovaných provozů.
Chtějí konkurovat i levným hliníkovým stěnám z Polska
Jednotlivé moduly vyrábí firma v Otrokovicích z použitých pneumatik. Na jeden metr čtvereční stačí čtyři pneumatiky z osobního automobilů.
Podle odborníků má právě tento materiál dobré tlumicí vlastnosti. Je lehký, snadno tvarovatelný, přitom levný a ekologický. Postavit celou stěnu je jednoduché, rychlé a nepříliš náročné.
Protihlukové království. Místo krajinou jezdí vlaky mezi betonem |
„Existovaly stěny, které rozdělovaly národy. Tato je první, která spojuje,“ řekl Vavrouška.
Cena pryžové stěny je podle něj podobná jako cena betonových či hliníkových stěn.
„Levnější jsou například hliníkové stěny z Polska. Hledáme však možnosti, jak náklady snížit, polské dráhy mají o stěnu velký zájem,“ uvedl ředitel.
V příštím roce by měla firma dodat stěnu na železnici na Slovensko.
„Snažíme se získat obchvaty kolem Bratislavy, Prešova, Košic, všude jsme v jednání,“ poznamenal Vavrouška.
Firma by ráda získala zakázky i pro železnici v Česku nebo od Ředitelství silnic a dálnic. Počítá s rozšířením hlavně do zemí visegrádské čtyřky a německy mluvících.
Tři roky vývoje za patnáct milionů korun
Zeď v Bílovicích sice vymyslela, vyrábí a staví zmíněná společnost, ale na jejím vzhledu se podíleli i žáci místní základní školy. Dali jí výtvarnou podobu.
Odborníci totiž novinku navrhli jako variabilní, což znamená, že může na každém místě vypadat jinak. Obyvatelé obcí si vymyslí vlastní symboly, texty, figury, a tím jí dají charakteristický vzhled.
„Přišlo nám zajímavé, že by stěny měly různé podoby a cestující nebo řidič by se podle nich mohl orientovat, kde se právě nachází,“ vysvětlil firemní designér Jan Talík.
V Bílovicích pracovali na vývoji tři roky a investovali do něj kolem patnácti milionů korun.
Společnost mmcité funguje přes dvacet let, zaměstnává 350 lidí a specializuje se na městský mobiliář.
