Kvůli nižším výdělkům však má na jednu akcii dle návrhu vedení firmy připadnout 33 korun místo loňských 40 korun. Stát by tak dostal za svůj 70procentní podíl o 2,6 miliardy korun méně než za rok 2015.
Co vás vedlo k posunutí dividendového pásma až ke 100 procentům zisku?
Hlavním důvodem je, že máme lepší cash flow, jeho struktura je výhodnější. A do toho se povede debata o dalším směřování ČEZ, odhadem po následující dva roky. Po tu dobu je myslím férové se s akcionáři podělit o naše zisky maximálním způsobem, který nám zároveň umožní zachování dobré kondice ČEZ v dlouhodobějším horizontu. Zdravé maximum, které jsme vyjádřili v návrhu představenstva, je 33 korun na akcii, což znamená necelých 18 miliard všem akcionářům. Je to vysoké a zároveň zdravé číslo, které si firma může dovolit.
Zbudou peníze na investice?
Je to postavené tak, aby to firmu nějakým způsobem nepoškodilo na finančním zdraví.
Hovoříte o hledání strategie, směřování firmy. Před časem jste nakousl myšlenku rozdělení společnosti ČEZ na dvě části. Jak tato debata pokračuje?
Jde o dlouhodobější debatu na téma, jak optimalizovat protichůdná očekávání akcionářů. Někteří chtějí maximalizovat dividendu, jiní chtějí, abychom naplňovali státní energetickou koncepci, další zase chtějí, abychom se transformovali na moderní podobu energetiky, a někteří chtějí, abychom byli sociálně odpovědní. Jde to proti sobě a my musíme najít optimální řešení. Jedním ze způsobů řešení, který preferují německé firmy a jejž jsem naznačil v rozhovoru pro Lidové noviny, je firmu rozdělit na několik částí, z nichž každá má specifické zadání. Je to jedna z cest.
A už je v té debatě jasněji?
Žádné výstupy ještě nejsou. A vůbec nedokážu odhadnout, jak nakonec skončí. Co vím jistě, potrvá to delší dobu, tato vláda to určitě nerozhodne. A názor státu jako hlavního akcionáře bude zásadní.
Jaké další možnosti kromě případného rozdělení tedy společnost ČEZ má?
Jedna komplexní úvaha se týká hledání rovnováhy mezi mírou dividendy a rozvojem firmy. Jinými slovy, kdy raději investovat do rozvoje a o to mít nižší dividendu v nejbližších letech, ale zároveň dosáhnout stabilnější vyšší dividendy později. Druhá rovina je, jakým způsobem by se měla obchodně zajišťovat výstavba jaderných zdrojů v Česku.
Vláda ale není příliš nakloněna dávat do budování jaderných reaktorů státní peníze. Půjde to jinak, nebo doufáte, že se vám podaří budoucí vládu přesvědčit?
Ve finále do toho půjdou bankovní peníze. Teď je otázka, kdo si je půjčí. Jedna z hlavních výhod, když jaderný projekt staví stát, je, že to vede k levnější ceně peněz. A finanční náklady jaderného projektu jsou největší náklady, protože je to projekt na hodně let. Když máte levné peníze, tak to na konci vede k levnější ceně elektřiny pro spotřebitele. Z jiných projektů ve světě – ať už v Británii či v Maďarsku – se ukazuje, že když si půjčuje stát, může to ve výsledku vést k nižší ceně elektřiny. To je hlavní důvod, proč si myslím, že by to měl dělat stát. Ale vůbec se toho nezříkáme. Netvrdím, že by to měli rozvíjet jiní manažeři než ti, kteří jsou v ČEZ. Žádní jiní nejsou. Je to o tom, jaký model nastavíme a jaké zajistíme financování.
