Karel Ferschmann, starosta Němčovic na Rokycansku, provozuje ve vsi hospodu už pětadvacet let. „Pokud v klubových hospodách nalévají i veřejnosti a každý týden tam zajíždí pivovarské auto, je to pro regulérní hospody nekalá konkurence. Nechápu, proč by na ně měla platit jiná pravidla a proč by neměly evidovat tržby,“ říká.
Souhlasí s ním i Václav Stárek, prezident Asociace hotelů a restaurací ČR. „Moje teta má hospodu v malé obci. Stačí, aby si na hřišti otevřeli klubovnu a ona může zavřít. Pokud spolek provozuje hostinskou činnost, měl by podléhat stejným pravidlům,“ říká.
Argument, že při dodržování všech podnikatelských povinností hospody jako centra společenského života z vesnic zmizí úplně, před hospodskými neobstojí. „Ať tedy hospodu podpoří obec,“ namítá Ferschmann, který podniká v obci se 180 obyvateli. EET mu problém nedělá. Zakoupil za šest tisíc korun tablet, internet má zadarmo – ve vsi mají obecní wifi.
Pití piva jako veřejně prospěšná činnost
V posledních letech se zejména na malých obcích, kde je obtížné udržet hospodu, rozmohly klubové hospody. Provozuje je některý místní spolek coby svou vedlejší činnost a kterýkoliv kolemjdoucí se může stát členem a zakoupit občerstvení – stačí podpis do sešitu.
Pokud tato vedlejší činnost nepřešvihne ročně 175 tisíc korun anebo pět procent veškerých příjmů spolku, nemusí se zapojit do elektronické evidence tržeb.
Většina spolků má skutečně základ v nějaké zájmové činnosti – hasiči, myslivci, šipkaři, ochotníci. Pokud však vedlejší činnost, tedy prodej občerstvení, dělají pravidelně a pro širokou veřejnost, s původním posláním spolku už to nemá nic společného. Je přitom jedno, jestli je to záležitost zisková, nebo jestli provoz takového zařízení skončí na nule.
„Klub musí mít charakter neziskové, veřejně prospěšné činnosti. Pití piva to být nemá,“ myslí si Jiří Fojtík, ředitel sekce metodiky a výkonu daní z Generálního finančního ředitelství.
Labužničtí pohodáři z Vysočiny
Finanční správa se proto při kontrole chystá posuzovat, jestli nejde jen o maskování podnikatelské činnosti. „Pokud mají vystavené ceníky, pivo se prodává za tržní cenu, má pravidelnou otvírací dobu a služby může využívat i veřejnost, není se o čem bavit,“ říká Fojtík. Přihlížet se bude například i k tomu, jestli má spolek delší tradici a nevznikl v nedávné době čistě účelově.
V Česku je 140 tisíc spolků – od hasičů přes fotbalisty po myslivce a rybáře. Zpravidla žijí z členských příspěvků, darů nebo z dotací od obce či kraje. Ze zákona mohou vedle hlavní zájmové činnosti provozovat i vedlejší ziskové činnosti. Ty svým charakterem mají jejich hlavní poslání podporovat anebo mají vyplývat z hospodárného využívání jejich majetku. Výdělek musí jít celý zpátky na činnost spolku.
Zřejmě nejznámějším klubem je „Klub labužnických pohodářů“, spravovaný Dagmar Krylovou, která dlouho točila pivo pro šachisty v klubu ve Vrbce u Ledče nad Sázavou. Ochotně radí dalším zájemcům, jak založit spolek. „Už takhle máme spolek šipkařů, kolařů, nově se na mě obrátili ochotníci,“ uvedla již dříve Krylová.
Finanční správa nyní jedná o zmírnění podmínek pro vedlejší činnost spolků. Mohla by například zvýšit limit až na 500 tisíc korun nebo nezapočítávat příjmy z podnikání, jež spolek obdrží na bankovní účet (více čtěte zde).
Druhou vlnu EET Babiš spustil v Krkonoších, koupil si čepici a polštářek:
