Na možný další vývoj druhé největší ekonomiky v Evropě po nedělních prezidentských volbách odpovídali v anketě iDNES.cz analytici z různých finančních institucí.
Jak se s Emanuelem Macronem v čele Francie změní evropská ekonomika a politika?
Jan Bureš Patria
S Emanuelem Macronem vyhrál ve francouzských volbách proreformní a proevropský proud. Na domácí scéně by to mělo znamenat tlak na vyrovnanější veřejné finance, flexibilnější trh práce, nižší daně pro podniky a méně státních úředníků. Všechno to Francie bezesporu potřebuje. Navrhované kroky nejsou sice tak radikální jako v případě republikánského kandidáta Francoise Fillona, i tak ale nakonec nemusí být jednoduché je prosadit. Hodně bude záležet na výsledku parlamentních voleb a na tom, jakou podporu získá Macronovo hnutí En Marche.
V evropské politice získává především Německo vítězstvím Emanuela Macrona důležitého spojence podporujícího užší spolupráci v rámci eurozóny. Pokud ale zůstane v Německu i po podzimních parlamentních volbách v čele Angela Markelová, těžko si Francie prosadí hlubší rozpočtovou integraci - společné dluhopisy nebo eventuálně společný rozpočet eurozóny.
David Marek Deloitte
Vítězství Emmanuela Macrona zamezilo katastrofě, nevyléčilo však Francii z jejích chronických ekonomických obtíží. Těmi jsou dlouhodobě pomalý růst ekonomiky, dvouciferná míra nezaměstnanosti a chronicky deficitní veřejné finance. Veřejný dluh co nevidět překročí hranici 100 procent HDP. Před novým prezidentem stojí nelehký úkol: postavit ekonomiku opět na nohy, řešit veřejné finance a zároveň nepřihrát do dalších voleb více hlasů extrémním politikům. Jedna z verzí trilematu, kterému ekonomové říkají „impossible trinity“.
Co se týče relace k ostatním zemím, je důležité, že Emmanuel Macron dává přednost silnější integraci, případně federalizaci EU, což může být problém pro země, které jsou spíš na okraji gravitačního pole evropské integrace, jako je například Česká republika.
Pavel Sobíšek UniCredit Bank
Očekávám, že se Francie v čele s prezidentem Macronem stane těsným spojencem Německa v otázkách dalšího směřování EU. To se bude podle mého názoru týkat v první řadě otázek národní bezpečnosti a zahraniční politiky. Aby se Macron stal partnerem budoucí(ho) německé(ho) kancléře/kancléřky také v ekonomických otázkách, bude nejprve vyžadovat úsilí na francouzské domácí scéně.
Především z hlediska fiskální konsolidace Francie značně zaostává a teprve až bude na dobré cestě k vyřešení tohoto handicapu, bude čas na návrhy hlubších reforem v této oblasti. Souznění mezi Německem a Francií se mimo to může projevovat v koordinovaném postupu při řešení ad-hoc problémů, které se v budoucnu nepochybně na úrovni EU vyskytnou. Z hlediska českých zájmů se mně jeví spojenectví Německa a Francie jako přínosné. Myšlenku společné Evropy vždycky táhlo několik politiků z velkých zemí. Alternativou k německo-francouzské ose je osamocenost Německa jako lídra tohoto procesu, což by bylo pro české zájmy horším řešením.
Helena Horská Raiffeisenbank
Vítězstvím středového kandidáta Macrona volební maraton ani ve Francii, ani v Evropě nekončí. Nacionalismus sice nezvítězil, ale zcela poražen také nebyl.
Francii v polovině června čekají parlamentní volby, které určí, s kým bude středový prezident liberálně smýšlející ve Francii vládnout. Nízká volební účast a 4 miliony neplatných hlasů ukazují, že se Macronovi nepodařilo přesvědčit voliče, kteří chtěli změnu, ale ne destruktivní, kterou hlásala LePenová.
Kromě podpory doma bude Macron k prosazení svých plánů potřebovat i Německo. To čekají volby na podzim. Bez podpory ekonomicky a politicky silného Německa - vůdčí síly v Evropě - Macron bohužel moc nezmůže.
Marek Dřímal Komerční banka
Emmanuel Macron slibuje mírnou reformu francouzské ekonomiky, která by mohla pomoci i eurozóně jako celku. Rychlejší růst hospodářství by se pak mohl odrazit i v nižší podpoře politiků z obou okrajů politického spektra. Hlavní důraz klade Macron na uvolnění trhu práce, od kterého si slibuje pokles míry nezaměstnanosti. Zároveň chce snížit chronické schodky francouzského veřejného sektoru díky nižším výdajům na sociální dávky a propouštění úředníků, na straně příjmů chce snížit daňovou zátěž domácností i firem. Problémem ale může být schválení těchto kroků, protože volby do francouzského Národního shromáždění se teprve budou konat a Macron a jeho strana vůbec nemají jistotu, že získají většinu – či alespoň možnost vytvořit smysluplnou koalici. Pokud Macronovo reformní úsilí selže (tak jako se reformy nepovedly Hollandovi), může následné zklamání zvýšit šance na zvolení Marine Le Penové či nějakého levicového kandidáta v příštích volbách za pět let.
