„Navázali jsme spolupráci se Škodou Praha, která pro nás sestavuje seznam potenciálních dodavatelů,“ říká šéf KHNP Lee Kwan-sup. Firma je nyní jedním ze šesti zájemců o nové české jádro. Vedle ruského Rosatomu, francouzské EDF, americkojaponské Westinghouse, Číňanů a společného projektu firem Areva a Mitsubishi Atmea. „Jaderná energetika má smysl i přes to, co se stalo ve Fukušimě,“ říká Lee Kwan-sup
Jak hodnotíte jednání s českou vládou o nových blocích?
Stejně jako ostatní zájemci jsme předali informace o našich reaktorech a způsobu jejich dodání. Mluvili jsme o využití místních firem a o spolehlivosti a přesnosti dodávek KHNP. Snažili jsme se zdůraznit, že naše stavby – ať už jde o pět rozestavěných bloků v Koreji či další čtyři ve Spojených arabských emirátech – pokračují podle harmonogramu a daří se držet rozpočet. U řady dodávek jiných společností v USA, ve Finsku i Číně dochází ke značným zpožděním. Myslím, že i čeští politici to vezmou v úvahu.
Jako jediný zájemce jste nabízeli dva různé typy reaktorů. Proč? Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Pro export máme určené dva hlavní typy reaktorů. Reaktory APR 1400 s výkonem 1 400 megawattů, které nyní stavíme v Koreji a v Emirátech a jejichž modifikaci jsme už dříve nabízeli pro finské elektrárny. Druhým typem jsou reaktory APR 1000 s výkonem tisíc megawattů. Pro ně jsou cílovým trhem ty s relativně menší soustavou. Z české strany také zazněly připomínky, že u reaktorů s velkým výkonem mohou nastat obtíže při přepravě velkých dílů a s kapacitou vody pro chlazení.
Chcete tedy dát vládě na výběr?
Ano. Postavili jsme již deset bloků APR 1400 a díky tomu bychom byli schopni nabídnout velice příznivou cenu i kratší dodací lhůtu. Co se týče tisícimegawattového bloku, ten výkonem odpovídá zhruba jednomu temelínskému bloku, takže možná lépe vyhovuje českým požadavkům. APR 1000 také vychází z prověřené technologie. U nabízeného modelu byly vylepšeny bezpečnostní prvky díky zkušenostem s dvanácti fungujícími bloky v Koreji.
Všechny vaše reaktory stojí u mořského pobřeží. Nebude v Česku problém s chlazením?
Bloky provozované v Koreji jsou chlazené mořskou vodou. V Česku by bylo třeba využívat vodu z řeky a stavět chladicí věže, ale to jsme schopni technicky vyřešit.
Ani jeden z reaktorů však nemá licenci pro provoz v Evropské unii. Nebude její získání představovat zdržení?
Certifikace reaktoru APR 1400 podle evropských pravidel se chýlí ke konci, počítám, že ji letos dostaneme. Typ APR 1000 je založen na podobném konceptu a čekáme, že nám bude certifikace vydána, jakmile o ni požádáme. Reaktory, které Česku nabízíme, splňují nároky na reaktory generace III+. Věřím, že licenční proces půjde hladce a nezabere moc času.
Jaký model financování by pro vás byl nejlepší? Požadovali byste od české vlády nějaké záruky?
Pokud vím, česká vláda jednotlivé modely nyní zkoumá. U jádra jde vždy o investičně náročné projekty, kapitál se z nich dostává poměrně dlouho a to vyžaduje to velmi stabilní prostředí. Garance výkupní ceny elektřiny je jedním z racionálních nástrojů, jak rozumně snížit rizika spojená s tak masivní investicí.
Současná vláda se však ke garanci cen obrátila zády. Je ve vašich silách případně stavbu úvěrovat, jak nabízejí konkurenti?
Ať už se rozhodne pro jakýkoliv model, měli bychom být schopni nabídnout ekonomicky přijatelné řešení pro českou stranu. Zvažujeme i přímé finanční zapojení do celého projektu. Myslím, že právě neochota možných dodavatelů finančně se přímo podílet na stavbě byla důvodem neúspěchu předchozího tendru. Uvědomujeme si, o jak důležitou otázku se jedná. Jsme korejskou vládou vlastněná firma, takže jakmile přijde nějaký konkrétní požadavek z české strany, budeme připraveni na něj reagovat. A to včetně zajištění podpory korejské vlády.
Elektrárna Barakah v Emirátech je váš jediný projekt mimo Koreu. Nebude nedostatek zahraničních zkušeností nevýhodou?
Samozřejmě že případná výstavba na území EU bude spojena s určitými specifiky. Ale referenční projekt ve Spojených arabských emirátech probíhá v extrémních klimatických podmínkách, a přesto vše zvládáme včas. I díky tomu, že tam stavíme standardizovaný typ reaktoru, se kterým už máme bohaté zkušenosti.
O standardizovaném procesu však mohou mluvit také lidé z Westinghousu, který postavil nejvíc jaderných bloků na světě. Dnes je v bankrotu, protože firma násobně překročila rozpočet u několika projektů. V čem by to u vás mělo být jinak?
Jenže ty reaktory, které Westinghouse staví v USA, jsou první po třicetileté pauze. To je ve výstavbě jaderné elektrárny dlouhý časový úsek. Jejich reaktor AP 1000 je zcela nový projekt, dosud byl jen na papíře. V průběhu výstavby se ukázala řada problémů, které se nedaly předpovídat. Regulátor proto požadoval dodatečné změny designu, kvůli prodlevě musel od nuly budovat novou síť subdodavatelů nebo nově vzdělávat a zaškolovat pracovníky.
Mohou problémy, s nimiž se Westinghouse potýká, poškodit celé jaderné odvětví?
Negativní vliv na vnímání jaderné energetiky by to mít mohlo. Je třeba si uvědomit, že role jaderné energetiky je v každé zemi jiná. Třeba ve Spojených státech, kde jsou teď ceny elektřiny díky těžbě plynu z břidlic velmi nízké, může její váha v blízké budoucnosti klesat. Najde se ale mnoho zemí, včetně mnoha členů Evropské unie, jež nedisponují dostatkem energetických surovin. A pro ně je jádro – i s ohledem na snižování emisí skleníkových plynů – racionální volbou s důležitým podílem na energetickém mixu.
Nad jádrem se také stále vznáší stín havárie ve Fukušimě. A třeba v Koreji žádný z prezidentských kandidátů není zrovna nadšencem pro jádro. Jak to bude s podporu od nové vlády?
Korea je v bezprostředním sousedství japonských ostrovů a havárie u řady lidí změnila vnímání jaderné energetiky. Je tedy možné, že kandidáti se v kampani snažili vycházet vstříc této atmosféře. Ale Korea je, pokud jde o energetické suroviny, z 97 procent závislá na dovozu. Má velký podíl energeticky náročného těžkého a chemického průmyslu. A k tomu přistupují politické závazky snižování emisí v souvislosti s klimatickými změnami. Z toho vychází, že v korejském energetickém mixu bude jádro hrát důležitou roli i v budoucnosti. To je realita, které bude muset budoucí prezident čelit. Nicméně je třeba říct, že všechny závažné havárie – ať už to byl Three Mile Island, Černobyl nebo Fukušima – následně přispěly ke zvýšení jaderné bezpečnosti.
Zmiňoval jste zapojení českých dodavatelů. Můžete být konkrétnější, čeho by se mělo týkat?
Už v loňském roce jsme navázali spolupráci s firmou Škoda Praha, která pro nás sestavuje seznam potenciálních dodavatelů. Nejde jen o případnou zakázku v Česku, ale i o možné další projekty v evropských zemích. A mezi českými dodavateli jsou už dokonce někteří, kteří dodávají komponenty do korejských jaderných elektráren. Česká republika už předloni navázala s Koreou strategické partnerství, takže spolupráce se může rozšířit z jaderného průmyslu i do dalších odvětví.
V tom nakonec zrušeném tendru o dostavbu Temelína se všichni uchazeči – Areva, Westinghouse i Rosatom – předháněli, kdo slíbí vyšší podíl místních firem, které zapojí do výstavby. Jaké procento slíbíte vy?
Samozřejmě se budeme snažit, abychom maximálně využili domácích subdodavatelů. Ale nerad bych od stolu dával nějaká konkrétní čísla. Jen bych poznamenal, že – na rozdíl od Arevy či Rosatomu, které už mají síť svých dodavatelů v Evropě – my jako nově příchozí hráč jsme českým firmám ochotni nabídnout možnost podílet se na každém jaderném projektu KHNP. To by pro českou stranu nakonec naopak mohlo být zajímavější a výhodnější.
