„Ústavní soud stojí na pozici, že jim náleží veškeré plnění, které cestovní kanceláři zaplatili. Vyplývá to z vysoké ochrany jejich postavení jako spotřebitelů a vyplývá to také z výkladu práva evropského i vnitrostátního,“ řekla soudkyně zpravodajka Milada Tomková.
Výkonný ředitel České asociace pojišťoven Jan Matoušek řekl, že cestovní kancelář má ze zákona povinnost udržovat dostatečný pojistný limit, který se odvíjí od celkové částky prodaných zájezdů. „V případě zvýšení prodeje zájezdů je tak cestovní kancelář povinná vyjednat úpravu limitu. Je tedy otázka, zda mají být pojišťovny odpovědny za to, že několik kanceláří v průběhu trvání pojištění neaktualizovalo dostatečně pojistný limit,“ uvedl. Zákonodárci by podle něj měli při nové úpravě legislativy přijmout takové systémové řešení, které zajistí, aby byly poškozeným uhrazeny při úpadku cestovní kanceláře veškeré nároky.
Čtyři pisatelé ústavní stížnosti si objednali u cestovní kanceláře Globaltour zájezd do Turecka, jako zálohu zaplatili 50 procent ceny. Kvůli úpadku kanceláře se zájezd neuskutečnil. Pojišťovna pak klientům nahradila jen 5,4 procenta ze zaplacené zálohy s odůvodněním, že nemůže krýt škody nad limit pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě.
Cestovky se musí postarat o turisty v nouzi, navrhuje ministerstvo |
Zákazníci se pak domáhali plné náhrady prostřednictvím žaloby. Obvodní soud pro Prahu 8 žalobě vyhověl a přiznal klientům různé částky v rozmezí přibližně od 12 500 do 20 000 korun. Městský soud v Praze ovšem rozhodnutí změnil a žalobu zamítl. Z vnitrostátní úpravy prý nelze vyvodit povinnost pojišťovny poskytnout klientům cestovní kanceláře náhradu nad rámec sjednané pojistné částky.
Verdikt městského soudu ale není v souladu s dlouhodobým postojem Ústavního soudu (ÚS), který loni i předloni konstatoval, že klienti cestovní kanceláře v úpadku mají nárok na plnou náhradu peněz vynaložených za neuskutečněný zájezd. Stěžovatelům dal Ústavní soud za pravdu i nyní (celý nález Ústavního soudu najdete zde).
ÚS se sice problematikou zabývá opakovaně, neznamená to však, že by justice jeho názor nerespektovala. Případ spadá ještě do hraničního období, kdy existovaly různé výklady zákona a přístup jednotlivých soudů se lišil. Názor ústavních soudců už loni přijal do své rozhodovací praxe také Nejvyšší soud. „Předpokládám, že v současné době by již neměly výkladové problémy existovat,“ uvedla Tomková.
V mezičase se změnila právní úprava, která od 1. ledna loňského roku klade vyšší nároky na smlouvy o pojištění cestovních kanceláří proti úpadku, a vedla tak ke zvýšení sjednávaných limitů. Podle ústavních soudců z důvodové zprávy k novele plyne, že záměrem zákonodárců bylo od počátku - tedy i v minulosti - to, aby zákazníci cestovní kanceláře v případě jejího úpadku dostali skrze pojišťovnu vše, co zaplatili.
